Listopadové baroko

Miluji listopadové sychravo. Bezútěšně holé stromy, křik havranů, kousavou zimu, studená pole, hnědé a šedé tóny přírody. I to šero. Je to tak silné.

Stojím pod stromem, dívám se do jeho koruny a v hlavě mám prázdno. Zrovna teď, ano právě teď! se svět na chvilku zastavil.

Chtěla bych několik dní jen putovat krajinou a vrývat si do paměti všechno, co uvidím. Občas se někde ohřát, hlavně ty věčně ledové ruce. A nemuset na nic myslet. Jen se dívat a vstřebávat. A pak to všechno někomu předávat dál, ale bez řečí, ty unavují.

A nakonec se zase posadím pod strom, na studenou a mokrou zem. Chvíli pozoruju pár posledních seschlých lístků, co ještě padají z nebe. Mám pocit, že já a to listí v tu chvíli na světě žijeme sami. Lístečky létají, já padám.