Smrt je sestra Spánku

Smrt, zvláštní to věc. Nikdo, kdo na vlastní oči neviděl sebevraždu, neúčastnil se tragické nehody nebo nemá těžce nemocné příbuzné nikdy pořádně nepochopí, že pach smrti je všude, úplně. Visí stále ve vzduchu a nikdy se nelze spoléhat na to, že zrovna zde bude vzduch čistý.

Ostatně proč se v naší kultuře na smrt pohlíží jako na něco tragického, jako na absolutní konec všeho? Samozřejmě, vědecky je podloženo, že po smrti je s člověkem skutečně konec. A je správné tomu věřit. Byli jsme stvořeni proto, abychom jednou zase zmizeli. A to je taky správné. Alespoň pokud můžu mluvit za sebe - já bych tedy věčně žít nechtěla:) Je těžké se se smrtí smířit, ale dokud se jí budeme bát jako čert kříže, jako něčeho zlého a neodvratného, v ničem nám to nepomůže. Vždyť i Tolkien v Silmarillionu píše o daru,který Ilúvatar věnoval lidem - smrt, život omezený časem. Obrovské štěstí pro člověka.

V jiných kulturách je smrt pokládána za něco krásného, je to důvod k oslavě. Vždyť mrtvý teď vstupuje do světa, kde se konečně bude mít dobře a žít v blahobytu - a že většinou mu toto na zemi přáno není. Nebo je to jen další stupeň bytí, jako se tím řídí třeba v Indii. Lidé v Domě umírajících jsou se svým osudem smířeni a dokáží být i šťastni; věří, že jejich další převtělení jim přinese něco hezkého.

Proč se tedy smrti tolik bojíme?

Považujeme ji za konec putování, za konec pulsu, za temno a zlo kdesi daleko,kde už nic není. Osobně můžu říct, že se více než vlastní smrti bojím toho, že zažiju smrt blízkých. Každý by se měl smířit s tím, že jeho život má jen určité trvání - a to pro mne není kámen úrazu. Horší je přijít o člověka blízkého, přijít o vzpomínky... To je ta další věc, kvůli které považujeme smrt za zlo. Možná, že bychom se jí báli méně, kdybychom věřili, že to přeci jen ještě není absolutní konec...Ovšem těžko se zbavuje zavedených zvyklostí.

Znám člověka, který se smrti nebojí. Tvrdí, že už zažil úplně všechno, co zažít mohl a co chtěl, víc prý už nejde. Už ho nemá co překvapit. A do důchodového věku má ještě celkem daleko. S takovým přístupem se pak na smrt můžeme dívat jako na něco přirozeného. Není to fajn, říct si na sklonku života: "Zažil/a jsem toho spoustu, dokázal/a jsem vše, co jsem chtěl/a a bylo mi dobře." ?

Kdo navštívil výstavu Six feet under v Drážďanech (která bohužel v březnu skončila), určitě mi potvrdí, že na smrt se dá dívat z různých úhlů a ač pro někoho morbidní, pro mě byla zajímavá.

A jelikož nevím, jestli za dva roky náhodou nebudu potřebovat domácí práce uspořádané v nějakém cyklu, mám tu pár věcí, co vznikly za poslední dny a týkají se tohoto tématu. Jsou to ale zatím jen nedomrlé výtvory, za ty dva roky by ještě musely projít důkladnou úpravou:)

----

Hned první z nich se jmenuje stejně jako článek Smrt je sestra Spánku. Levá postava znázorňuje spícího člověka. Modrá, protože se pohybuje ve světě snů; červená, protože v něm stále tepe puls. Pravá postava je duše, která se už odporoučela do krajin, z nichž není návratu. Bílá je duše i tělesná schránka zbavená života. A černá, protože puls už vyprchal.

----

Duch mezi živými. Barevné kruhy jsou hranicí mezi koncem a realitou. Jsou to sny ve stavu na pokraji smrti. A bílá poloprůhledná postava už pochází ze světa mrtvých. Duch, který zve k sobě, do svého světa.

----

Bloody Mary. Koláž ze zvětšených obrázků krve se spící ženou ve středu. Je to hra o to, kdo pohltí koho. Souboj spánku a rudé. A co se stane se ženou? A co krev?

----

Sound of Silence. Michael Stipe v levém rohu má černé brýle - schovávaná s tím, před čím se schovat nelze. Čekala jsem, až nám na balkoně bude svítit sluníčko, abych "osvítila" Michaela jakožto dosud žijící osobu. Schody zvou dál a dál, okno - prázdný čtverec - je ticho. Je po smrti ticho?

----

Na závěr ještě jedna koláž staršího data s názvem Meds, která tu původně být neměla, ale když už se týká stejného tématu...Prášky proto, že jsou častým prostředkem sebevražd. Opět zvětšeniny (i nezvětšeniny:)) krve. Bílá silueta značící pocit prázdnoty těsně před smrtí. Šašek v levém dolním rohu je výrazem pocitu, který má většina lidí před tím, než spáchá sebevraždu. A v levém dolním rohu je taktéž záměrně.