V barvách chorobných

V barvách chorobných - Idea dekadence a umění v českých zemích 1880 - 1914 je název výstavy, na který jsme dneska mohl abýt přítomna. Dvě hodiny? To nestačí ani omylem...kdybych mohla, dívala bych se třeba celé odpoledne...Jetsli mě totiž něco zaujalo, pak je to tenhle námět - dekadence na konci 19. a na počátku 20. století...Ta výstava s e odehrávala v Obecním domě v Praze a byla moc zajímavě zkomponovaná, ať už po architektonický stránce, tak co se programu pro nás středoškoláky týkalo (i když upřímně - radši bych s etam procházela sama, bez průvodce a nutnosti vyhledávat určitý věci...)

K obrazům: útěky z reality, prázdnota, smrt, manipulace s city, sexualita, zlo,satanismus, nemoce, halucinace, psychózy, šílenství, okultismus, láska, distancování se, pohoršování, chtíč, skandálnost, prolomení tabuizovaných věcí...to jsou věci, který mě opravdu zaujaly a na obrazech vystavených autorů byly ještě působivější, než jen slova... A moje slova jsou zas emoc obyčejný na to, aby popsaly, jak na mě zapůsobily obrazy od Františka Koblihy, Karla Hlaváčka (Harakiri a Poprava duše byly skvělý..), Hugo Steinera, Josefa Váchala (Pláně elementální a astrální), Františka Kavána, Jaroslava Panušky (Zaklínači), Maxe Švabinského (Splynutí duší) nebo šílená Salome od Fr. Drtikola.....Skvělý, úžasně tajemný, ponurý....