Gerald Durrel

Sépie a krabi

.....Želva byla dávno mrtvá, což mi prozradil můj nos i hejno drobných rybek, které jí ohlodávaly šupinaté nohy.

Trochu mě to sice zklamalo, ale pak jsem si řekl, že lepší mrtvá želva než žádná, ase značnou námahou jsem ji uvázal za jednu nohu k lodnímu boku a vlekl za Macandou. Macanda se už vzhledem k svému tvaru dost špatně kormidlovala, al ekdyž jsem ji teď zatížil z jedné strany mrtvou želvou, točila se pořád kolem dokola. Po celé hodině namáhavého veslování jsme však přece jen šťastně dorazili k molu a já jsme nejprve důkladně připoutal člun a pak jsem vytáhl na břeh želví mrtvolu, abych si ji dobře prohlédl. Byla to želva karetová.........Krunýř měla místy proražený, asi jak s ní pohazoval abouře anebo s edo ní zahryzl nějaký žralok, který plul zrovna kolem, a tu a tam jej zdobily sněhově bílé shluky mláďat svijonožců. Spodní stranu měla žlutou jako narcisy a měkkou a poddajnou jako tlustou provlhlou lepenku.

Nedávno jsem podnikl dlouho a nesmírně zajímavou pitvu mrtvé sladkovodní želvy a jásal jsem, že s emi naskytla tak báječná příležitost porovnat vnitřní anatomii želvy karetové a její sladkovodní sestry. Vyběhl jsme nahoru na kopec, vypůjčil jsem si od zahradníka trakař a zavezl jsem si svůj poklad k domu, kde jsem jej pečlivě složil na přední verandě.

Byl jsem si dobře vědom, že kdybych pitval želvu v domě, určitě na sebe přivolám hromy a blesky, ale domníval jsem se, že nikomu, kdo má jen trochu zdravý rozum, nemůže přece pitva na přední verandě. Připravil jsme si proto k ruce zápisník, jako na operačním stole celou sadu pilek, skalpelů a žiletek a dal jsem se do práce.

V porovnání se spodekm sladkovodní želvy, který jsem upilovával tři čtvrti hodiny, šel měkký žlutý plát dolů docela snadno. Odřízl jsem jej, nadzvedl jako pokličku z mísy a tu s epřede mnou v celé své nádheře vyjevila všechna tajemství vnitřních orgánů želvy, které hrály nesčetnými barvami a poněkud ovšem zapáchaly. Zvědavost mě však tak posedla, že jsem puch ani nevnímal. Zato psi, kteří normálně pokládali čerstvý kravský hnůj za ideální vůni, dodávající na pikantnosti jejich milostným záletům, se všichni rozkýchali a dali se rozhořčeně na útěk. Ks vému nadšení jsem zjistil, že želva je samice a má v sobě velké množství zpola vyvinutých vajíček. Měla velikost pingpongového míčku a byla měkká, kulatá a oranžová jako řeřicha. Pečlive jsem je vyňal a rozložil do blyštivé slizké řady na kamenech verandy. Želva měla zřejmě úžasně dlouhá střeva a rozhodl jsem se, že bych si měl poznamenat přesnou délku tohoto ústrojí do svého notesu, už tak dost potřísněného krví. Pomocí sklapelu jsem odřízl střevo od řitního otvoru želvy a začal je vytahovat. Připadalo mi, že snad nemá ani konec,a le netrvalo dlouho a pečlivě jsem je rozložil po verandě v řadě smyček a záhybů jako nějakou opilou železniční trať. Jednu část tvořil žaludek, ohavný šedý vak podobný balonu naplněnému vodou. Zřejmě bylplný poslední želviny potravy a pokládal jsem za svou povinnost převědčit se v zájmu vědy, co želva před smrtí pozřela. Zabodl jsem do té velké třaslavé hromady skalpel a zkusmo řízl. Celý žaludeční vak rázem s odporným vzdechnutím splaskl a z jeho vnitřku se vyvalil puch tak příšerný, že všechny ostatní zápachy vedle něho zbledly do naprosté bezvýznamnosti. I já, ač zcela zaujat výzkumy, jsem musel poodejít. Doufal jsem, že stačím uklidit verandu, než se vrátí naši z města, ale ve svém zaujetí jsem úplně zapomněl, že v salonku odpočívá Leslie. Všude bylo puchu, že by se snad dal krájet, a jeho závan pronikl francouzským oknem až k divanu, na kterém ležel Leslie. První hrozbou blížící se katastrofy vbyl úděsný řev z pokoje.

"Co je to za hnusnej zatracenej smrad?" zeptal s echraptivě. Vtom pohlédl an rozpitvanou želvu a na její vnitřní orgány úpravně rozloženépo podlaze verandy, strašlivě vytřeštil oči a úplně zezelenal jak brčál. "CO je ksakru tohle?"

Trochu zaraženě jsem mu vysvětlil, že je to želva a že ji zrovna pitvám. "Je to samička," pokračoval jsem spěšně v pevné naději, že upoutám Leslieho pozornost zajímavými podrobnostmi.

"Hned tu zatracenou mrchu odnes, nebo nám zasmradí celý barák!"

Namítl jsem, že jsem ještě neskončil pitvu a ža bych pak chtěl všechny měkké části zakopat do země a ponechat si do sbírky jen kostru a krunýř.

"Ať tě nic takového ani nenapdane!!" řval Leslie. "Koukej tu mrchu odnést a někde ji zahrabat. Potom s emůžeš vrátit a pořádně vydrhnout verandu."

V té chvíli se k mému zděšení přihnal po cestě k vile taxík s celou rodinou a zastavil se před verandou.

"Nazdar drahoušku," volala maminka, jak vystupovala z auta a vybíhala po schodech. "Užil sis hezké odpoledne?"

Než jsem jí stačil cokoliv odpovědět, želva mě přece jen předstihla. .......................

"Vždyť je to hnus," kvílela MArgo a ovívala s ekapesníkem. "Vypadá to tu jako po nějakém železničním neštěstí."

"CO to tu máš?" zeptala s emě maminka. Vysvětlil jsme jí, že jsem získal nesmírně zajímavý exemplář želvy karetové a že je to samice a dokonce mé v sobě ještě vajíčka.

"Ale snad bys ji nemusel krájet na verandě?" vytkla mi.

"Proč ho nepošleš k nějaké eskymácké rodině, ať si ho adoptují?" ptal se Larry. "Docela rádi si přece pochutnávají na velrybím tuku, červech a jiných lahůdkách. ...................

Rodina vešla do domu a já s ejal uklízet želvu z verandy.

Můj oblíbenej kousek od mýho oblíbenýho autora:)