Japonsko - země vycházejícího slunce

Japonsko je další ze zemí, kterou bych určitě chtěla navštívit....ale výčet zemí, do kterých se chci podívat,by byl hodně širokej, proto si tu vybírám hlavně ty, o kterých vim nejvíc:)

Takže:

Japonsko (Nippon, Nihon)

Japonsko tvoří přes 6900 ostrovů a ostrůvků táhnoucích se v délce asi 3500 km.

Rozloha: 377 835 km2

Japonsko je rozděleno an pět oblastí - největšími jsou Honšú (227 413 km2), Hokkaidó, Kjúšú, Šikoku a souostroví Rjúkjú s nejvýznamějším ostrovem Okinawa.

Počet obyvatel: 126 000 000

Hlavní město: Tokio (cca 8 000 000 ob.)

Státní zřízení: konstituční monarchie (hlavou státu je císař!!)

Měna: Japonský jen (1JPY = 100 senů)

Japonsko a lidé / kultura:

Tak nějak přemejšlim, čim začít, je toho moc a moc...Takže to vezmu napřeskáču, nesystematicky a hlavně bez hlavy a paty:D

Tak třeba náboženstvím:)Hlavními náboženstvími jsou šintoismus ( uctívání přírodních božstev- každá skála, jezero či řeka mají svého boha, podstatná je výprava na posvátnou horu Fudži. O téhle tématice je taky dost a dost v anime filmu Princezna Mononoke - mimochodem doporučuju;)), dále budhismus, konfucianismus (morální hodnoty), taoismus (jin a jang) a snad i křesťanství. Víra v přírodní božstva je, myslím, dost výrazná. A celkem sympatická, když vezmeme v potaz, na kolik si Japonci váží své přírody. Trocha ekologie by nezaškodila nikde....

Další kapitolou jsou známé geiši. Opravdu to nejsou prostitutky, jak si spousta lidí myslí, ale inteligentní luxusní společnice, které dokonce kvůli svému povolání musí vystudovat speciální školu. Jsou tu od toho, aby muže bavily, mluvily s nimi o všem možném - musí mít tedy obrovský přehled, musí umět hrát na nějaký hudební nástroj, zpívat a případně malovat, tančit, aranžovat květiny (ikebana) nebo musí ovládat umění čajového obřadu...doslovný překlad slova geiša je navíc " žena předvádějící tradiční umění". Oblékají s edo kimon starých střihů a účesy i líčení odpovídají situaci. Dnes už jich není mnoho, proto si je často zamlouvají jen bohatí turisté nebo vysoce postavení muži.

Zajímavá je určitě i Jakuza - japonská zločinecká organizace. Ale neprovádějí pouze ty nezákonné věci, jako všude na světě (erotika, drogy atd.), ale zajímavější je jejich údajná spojitost s kontrolou a ovládáním stavebního průmyslu. Zvláštní také je, že po zemětřesení v roce 1995 byla Jakuza první, kdo zřídil nouzové kuchyně a pomáhala těm, kdo katastrofu přežili ještě dříve, než zakročili úředníci.

A co třeba kimono? Znamená to to, co se obléká / nosí. Dostala s edo Japonsko okolo 13. století z Číny a velmi brzo se stala standartním druhem oblečení, protože požadavkům na pohodlné oblečení vyhovovalo daleko lépe, než oblečení kalhotové. Kimon je spoustu druhů, od drahých hedvábných až po lehké letní nebo zateplené vatové zimní. Nezbytnou součástí je pás Obi, kterým se připevňuje k tělu. Dalším výrazným doplňkem celkového zjevu je vějíř. Používá s espíše při slavnostních a zvláštních příležitostech (divadla, zápasy sumo..), málo známý je jejich význam i v boji. Využití vějíře jako zbraně je totiž nečekaně široké... Co s ednešního oblékání týče, JAponci s enechávají dost ovlivňovat západním světem, zároveň si ale ponechávají některá svoje specifika. Někdy to vypadá, že (hlavně mladé dívky) jsou na sebe schopní natáhnout cokoliv:) Ale na druhou stranu Japonci v práci jsou velmi konzervativní a nepochopím, jak i v tom největším vedru můžou celý den prosedět v kravatách...

Origami:) Moje oblíbená skládačka, i když umění Japonců s erozhodně nevyrovná. Jeho počátky spadají někdy do 9. století. Původně se skládanky věšely jako ozdoby pro štěstí k malým dárkům, dnes je povýšeno na umění. Snad každá rostlina nebo zvíře má i svůj papírový vzor...

Lázně - sento. Většina Japonců kdysi neměla vlastní koupelny a veřejné lázně pro ně nebyly jen možností, jak smýt špínu a pot, ale i místem setkávání se známými a centrem společenského života. Poválečná modernizace ale rapidně změnila japonský životní styl a počet návštěvníků lázní rapidně klesl. A jen tak mimochodem - i o téhle věci se dá dozvědět z anime filmů- co takhle zkouknout úžasnou Cestu do fantazie?;)

Fenomén manga. Tak tohle téma vezmu jen velice stručně, protože si nechci udělat ostudu s tím, jak málo o tom vím - jsou tu lidi, kteří tomu rozumí mnohem víc než já:). Takže- manga je skutečně fenomén. Komiksy a tlusté sešity s různými tématy čtou úplně všichni, mladí, staří, úředníci, školáčci... Slovo manga vymyslel grafik a ilustrátor Kacušika Hokusai tak, že spojil dva znaky- první jako "nedbalý" nebo "proti své vůli" a druhý s významem "obraz". Osobně moc filmů ani seriálů neznám, měla jsem zatím možnost vidět jen dva slavné filmy - Cesta do fantazie a Princezna Mononoke, ale ty nejsou určeny pouze fanouškům anime, podle mě mají co říct i ostatním....Více na webu kolegy vampíra:D

Písmo kaligrafie není doménou výlučně Japonska, ale celého Dálného východu, především Číny. Texty se píší shora dolů, což umožňuje spojování znaků v jeden pohyb (čáru).

Japonci mají velmi silný vztah k hudbě. Gagaku je důležitým pojmem v japonské tradiční hudbě a znamené něco jako ušlechtilá hudba. Spojuje v sobě prvky čínské, indické a japonské hudby. Šakuhači je zase známá flétna vydávající melancholické tóny. Dnes jsou mladí ovlivněni především západní hudbou (J-rock a J-pop), ale úcta k tradicím je stále silná.

Čaj a čajový obřad. Čaj samozřejmě pochází z Číny, ale Japonci si k němu také vybudovali velice silný vztah:) Pěstování čaje zde má pevnou tradici a pokračuje dodnes (nejlepší čaje se sklízejí v oblasti Kjóta). Japonský zelený čaj se rozhodně nesladí a pro každý druh je určena zvláštní teplota horké vody. Avšak čajový obřad nemá nic společného s běžným pitím čaje. Asi jen těžko si totiž dovedu představit, jak ráno vstanu o půl až hodinu dříve jen kvůli zdlouhavému a preciznímu obřadu...na ten si člověk musí udělat čas.

JAponský čajový obřad čadó .... zde je souhrn pravidel, která jsou dodnes považována za důležitá ke správnému pochopení čajové cesty:

Udělěj lahodnou misku čaje.

Urovnej dřevěné uhlí tak, aby se v něm ohřála voda.

Květiny uprav tak, jak vypadají na louce.

V létě vyvolávej zdání chladu, v zimě tepla.

Vše konej s předstihem.

Buď připraven na déšť.

Měj ohledy ke každému, v jehož společnosti se ocitneš.

Čajový domek (Sukija) se skládá z:

mizuja- přípravna

čašicu- vlastní čajový domek

rodži - zahradní cesta

joricuki- čekárna pozvaných hostů

Nádobí a náčiní potřebné k čajovému obřadu:

čawan- čajová miska

čaire- keramická či lakovaná schránka na práškovaný čaj

časen- bambusová metlička

čašaku- bambusová lžička

kaiši- sada papírových ubrousků (měl by mít každý host)

vějíř- taky by měl mít každý

Samotný obřad se dá rozdělit na několik částí. V té první s epodávají rúzne sladkosti, čajové cukrovinky nebo lehké pokrmy. Pak je krátká přestávka (že by kvůli vytrávení?:D). Poté následuje hlavní část obřadu a to podávání hustého a pak řídkého čaje. Celý takovýto obřad by trval kolem čtyř hodin, al eněkdy s epodává pouze řídký čaj a to trvá jen hodinku a půl. V blízkosti vchodu do čajového domku je kamenná kašna s čerstvou vodou, kde si každý host v úklonu opláchne ruce a vymyje ústa.Ale celý obřad tady popisovat nehodlám, je tam tolik podrobností, že už se to nechce rozepisovat ani mně:)

Bojová umění jsou také klenotem Japonska, který se rozšířil do celého světa. Jsou jimi například aikido, jo jutsu, judo, karate do, kendo, sumo...Japonské meče nebyly vždy zahnuté, jak je vidět ve filmech, ale bývala období, kdy měly ostří rovné jako klasické meče. Existuje jistý morální kodex vytvořený pro samuraje. Bushido je v překladu něco jako "cesta válečníka". Samurajská oddanost a absence strachu byly popsány i ve filmech, například v Posledním samurajovi je i scéna s harakiri - sebevraždou samurajského válečníka, který při samotném vykonávání harakiri (rozpárání břicha mečem) nesmí ani pípnout. Kam až to může dojít...

Elektronika a technika je v Japonsku na špičkové úrovni. Vysoká kvalita a spolehlivost. Značky jako SONY, Nikon, Panasonic, Toshiba, JVC nebo Pioneer zná opravdu většina lidí. Už jen obliba foťáčků, tak jak ji známe u japonských turistů, na něco poukazuje:) Yamaha, Suzuki, Mitsubishi, Toyota, Kawasaki, Honda...to také nejsou neznámé pojmy (ježiš, ján jen doufám, že jsou to všechno fakt japonské značky:D). Robotíci, kecající záchody, pomocníci v domácnosti a další dost svérázné vynálezy jsou ale důkazem technické vyspělosti Japonska, stejně jako bezhlučný rychlovlak šinkanzen.

Jídloo:) Saké neboli rýžové víno je dalším "symbolem" Japonska. Sochu je alkohol vyráběný z obilovin nebo brambor. Zvláštností jsou nápojové automaty s nealkem, na které narazíte na každém rohu (a někdy i třeba dvakrát:)) a často také překáží v cestě chodcům (resp. cyklistům). Dalším až trapně známým pojmem je sushi. Syrová ryba, kopeček rýže a chaluhový list už známe i v našich restauracích. Hůlky- haši se drží vždy v pravé ruce a prý není těžké se s nimi naučit jíst. Tak to by mě ale vážně zajímalo, kdo tohle prohlásil:)). A ještě něco ke koření - chci upozornit na wasabi, což je japonský křen, který je extrémně silně ochucený. Buď s epodává jako kořen nebo v podobě pasty v tubě. A jmenuej se podle něj jeden fajn film S Jeanem Renem:)

Co ještě k Japoncům dodat? Rádi cestují, jezdí všude na kolech (ale s neuvěřitelnou obratností se dokážou vyhýbat chodcům a překážkám), jsou úslužní (i zaneprázdnění číšníci v restauraci VŽDY pozdraví), každý se vám plně věnuje, obsluhuje vás, dává vám veškerý komfort, snadno se pro něco nadchnou, jejich obrovskou zálibou je karaoke a bary určené přímo k tomu, potrpí si na přesnost (všechny japonské vlaky jezdí na minutu přesně!), jsou přátelští, ctí tradice a přírodu, co se rodiny týče, jsou ke svým dětem až příliš benevolentní (proto jsou často nehorázně rozmazlení a uječení:)), zato k manželkám zase až moc chladní (žena musí být v domácnosti, má pečovat o rodinu a ne vydělávat vlastní peníze, žena je muži podřadná)....

Japonsko a příroda:

Už jsem se zmiňovala, že Japonci přírodu doslova uctívají.Posvátná je hora Fudži, na kterou by se prý měl během svého života vydat každý Japonec. Samostatnou kapitolou by bylo pěstování bonsají, pidistromečků (jen tak mimochodem- když jsem si bonsajku pěstovala já, vydržela mi asi měsíc a pak umřela suchem:D). Pak tu máme nádhernou sakuru, třešeň pilovitou. Kvete v dubnu až v květnu a je to taková nádhera, že se z toho obvykle stává velká událost. Sakura vždy inspirovala japonské básníky a hudebníky k nádherným poetickým veršům a tónům. Proč to nemůže ve velkém růst i u nás?:( Tvorba japonskyých zahrad s estala uměleckým směrem a přestože má původ v Číně, Japonci si ji uzpůsobili k obrazu svému. Ze zvířat je zajímavý velekrab japonský, který má rozpětí nohou až 3 metry (obrovská to obluda...).

Jedna věc, kterou u mě Japonsko ztrácí body, je lov velryb. Loví je pod rouškou výzkumu, ale maso je nakonec prodáno v obchodech za vysoké ceny. Takový obchod s ejim určitě vyplatí...Hnus hnus hnus!!!

Mno, tak jsme tak nějak vyčerpala svoje znalosti i neznalosti o Japonsku, nezbývá než dodat, že jestli s etam podívám, umřu radostí:)