Srdce do formaldehydu a z bedny záchrany se line Without YOU I´m nothing

To je zajímavý...když někoho strašně moc chceme vidět, chceme s nim mluvit, vědět jak se má, jak s emu vede...tak ho vidíme jednou za x týdnů/měsíců anebo vůbec... a hrozně to bolí. Ale pak přijde doba, kdy už ta potřeba neni, nevadí, že se neobjevuje a dokonce už to ani nechceme, jsme šťastný a spokojený a ty doby jsou pryč...nechybí nám. Pak se ale ten člověk nečekaně objeví, přesně ve chvíli, kdy to nejmíň čekáme a kdy si to nejmíň přejeme a zase jakoby nic, jakoby s enic nestalo. Zákon schválnosti? A jak pak máme zareagovat my? Naštváním? Neschopností komunikovat? Útěkem? To jde jednou, ale co pak až se to bud eopakovat znovu? Zase utéct? Vždyť nejde utíkat pořád....

Vypíchnout oči, zacpat uši a žít jen čtyřmi stěnami, ve kterých je ono srdce zakonzervované ve formaldehydu...

Jeho srdce je loutna zavěšená, sotva se ho dotkneš, zní. (tenhle sitát je z E.A.Poea)

A voda se valí všude kolem, ale vodní princ nepomůže, ten si radši vezme aqualung a zachrání sám sebe, ostatní utopí, podívá s ejim do očí a strčí hlavu pod vodu, aby j epak vytáhl na břeh chcíplé a vyčerpané a třeba nad nimi i zaplakal....(ne,to už neni E.A. Poe, to je zazvorek...)