Gilotina

Gilotina- Rameno spravedlnosti-Lešení spravedlnosti- Hora nářků- Špehýrka- Kapetova kravata - Rachotina- Řezačka- Národní břitva- Vdova- jeden z nejzvláštnějších a zároveň nejrozporuplnějších vynálezů novější doby.

Po přečtení knihy Gilotina od Roberta Fredericka Opieho to nešlo jinak, než napsat o ní článek:)Tak tady je něco sesmolenýho jak podle toho,co si pamatuju z knížky,tak za pomoci všeuměla internetu;)

Vynález gilotiny se všeobecně připisuje Dr. J. I. Guillotinovi, ale ten podle knihy přišel pouze s návrhem na popravčí nástroj, který by zrovnoprávnil všechny lidi a ulehčil odsouzeným jejich cestu na smrt. Do té doby se totiž odsouzení mučili různými způsoby -(tady si neodpustim citát z knížky:) :

"...na popravišti, jež tam bude vztyčeno, mu bude trháno rozžhavenými kleštěmi maso z hrudi, rukou, stehen a lýtek, jeho pravá ruka, která třímala nůž, jímž se dopustil řečené otcovraždy, bude pálena sírou a na místa, z nichž bude vyrváno maso, mu bude lita směs roztaveného olova, vroucího oleje, rozžhavené pryskyřice, vosku a síry, a pak bude jeho tělo zbaveno vnitřností a roztrháno čtyřmi koňmi a jeho tělo a končetiny budou spáleny v ohni, proměněny v popel a ten bude rozmetán do větru."

Kromě toho, že to spíš působí, jako by si tady někdo s někým vyřizoval účty, případně byl zarytý sadista, to bylo dosti nehumánní, i když lid tohle mučení miloval. Byla to úžasná podívaná, lidi se v u chvíli chovali spíš jako zvířata lačnící po krvi. JEnomže v době Velké francouzské revoluce se uplatňovalo heslo "volnost, rovnost, bratrství" a takovýto způsob mučení s ním v souladu rozhodně nebyl. Ještě ke všemu s ejiným způsobem popravovali šlechtici a jiným chudí lidé.

Lidumil Guillotin usiloval o to, aby si všichni byli rovni i při smrti, aby smrt byla rychlá a bezbolestná, pro všechny stejná. Tento názor prosadil i na vyšších místech, teď už zbývalo jen nový popravčí nástroj navrhnout. Zde přišel na řadu Dr. Louis, tajemník Akademie chirurgů. Stroje podobné gilotině se už před rokem 1300 používaly v Německu, Anglii a Itálii (místo zkoseného ostří tam byla sekyra), takže Louisův návrh nebyl úplnou novinkou.

Návrh byl schválen, gilotina sestavena. Ani jeden z "vynálezců" však s tímto nástrojem nechtěl být spojován. Představa, že tento vraždící justiční nástroj, který má později setnout na tisíce lidských hlav, má nést jejich jméno, byla děsivá. Zpočátku se nástroji říkalo "louisette", později se však uchytil název gilotina, přestože se tomu mírumilovný Guillotin urputně bránil.

Gilotina spatřila světlo světa 11. dubna 1792. Byla natřena temně rudou barvou, ostří bylo tehdy vyboulené místo pozdějšího zkoseného. První poprava se konala 21. srpna téhož roku na pařížském náměstí du Carrousel. Popravy se konaly veřejně. Po té první, kdy lidé byli plni očekávání, jak nový stroj vypadá a jak funguje, však odcházeli zklamáni. Smrt byla rychlá, bez jakéhokoliv předchozího mučení. Pokud někdo v okamžiku, kdy ostří projelo odsouzencovým krkem, mrkl, měl smůlu. Lidé chtěli zpět své staré způsoby poprav (které byly mimochodem velice nepraktické- často se totiž stávalo, že kat neměl dost zkušeností nebo zručnosti a nepodařilo se mu setnout mečem nebo sekyrou hlavu odsouzeného napoprvé; z popravy pak bylo hrůzné divadlo, kdy kat sekal třeba čtyřikrát, dokud hlava úplně neodpadla od těla). Až později se gilotina stala populární.

Proces probíhal přibližně takhle:

Před příchodem na popraviště bylo odsouzenému umožněno, aby napsal poslední dopisy svým příbuzným, dal si rum nebo u sebe měl abbého. Poté ho čekala "toaleta", kdy byl vláčen po různých místnostech v opačném pořadí, než přišel do věznice - oblékli ho do bílé košile, z níž mu ustříhli límec (kvůli snadnějšímu proniknutí ostří do krku), oholili mu hlavu, dali mu rum na kuráž.. Potom byl vyvedem z věznice a musel po schůdkách vystoupat na "pódium", na němž stála gilotina. Položil se pak na sklápěcí prkno zvané bascule - pokud se zmítal a vzpouzel,byl k němu připoután. Prkno se sklopilo do polohy mezi dvěma svislými sloupky, mezi nimiž bylo nahoře umístěno ostří. Hlavu mu umístili do desky ve tvaru půlměsíce zvané lunette, která mu znemožnila jakýkoliv další pohyb. Kat pak uvolnil páku, ostří v neuvěřitelné rychlosti sjelo dolů a přeřízlo krk někde mezi třetím a čtvrtým obratlem, těsně u hlavy. Hlava byla vhozena do připraveného proutěného koše, tělo uloženo do hromadného hrobu a zasypáno nehašeným vápnem. Bylo možné v ďábelské rychlosti popravovat několik lidí za sebou - nejznámější kat z proslulé katovské rodiny Sansonů,Charles-Henri Sanson, dosáhl později rychlosti jeden popravený za minutu.

Nejznámějšími obětmi, které skončili ve spárech gilotiny, byli Ludvík XVI. a jeho žena Marie Antoinetta. Při této příležitosti byla gilotina přemístěna na Náměstí revoluce. Král prý nesl popravu se šlechtickou vznešeností a hrdostí, statečností a srdnatostí. Po jeho smrti se lidé mohli přetrhnout, aby získali alespoň kousek z jeho zkrvaveného oblečení nebo jiný artefakt z této popravy. Lid byl šťastný. Toto s estalo 21.1. 1793 - královna byla popravena až 16.10. téhož roku. Nikdo netuší, jak si po tu dobu dokázala uchovat zdravou psychiku. Vzhledem viditelně zestárla, ale nezbláznila se. I ona nesla svůj osud s klidem a statečností.

Veřejné popravy se ve Francii konaly až do roku 1939, úplně poslední poprava se udála roku 1977. V roce 1981 byl trest smrti zrušen.

Na začátku byla stála humanistická myšlenka- během revoluce se však objevilo spustu negativních názorů na tento dokonalý chirurgický nástroj. Jeho jednoduchost a rychlost se staly osudnými pro děsivě velké množství lidí- těch, kteří pod jejím ostřím zemřeli, byly tisíce. A to většina během dvou tří let. A v okamžiku, kdy se začalo bádat nad tím, jestli useknutá hlava ještě nějakou dobu po odříznutí může vnímat, začaly se objevovat ostré výpady proti gilotině. Dokázalo se, že někdy je možné, že hlava ještě pár vteřín po aktu neztrácí vnímání a tělo je schopno se pohybovat......

Tak jako tak, gilotina je fascinující nástroj skrývající v sobě neuvěřitelnou sílu...