Fujtajbly a mrzké literární kousky:)

Spí, tichoučce spí. Nebuďte jej.

Až otevře oči, uvidí to samo.

Uvidí, kam se narodilo.

A zjistí, že raději nemělo.

-

Spí a tiše pochrupuje. Nebuďte ji.

Má za sebou první den ve škole.

Uvidí, co ji čeká.

A zjistí, že tam raději chodit neměla.

-

Spí a něžně oddychuje. Nebuďte ji.

Právě vyplakala moře slz.

Uvidí, co je to život.

A zjistí, že není růžový.

-

Spí a cosi mumlá. Nebuďte ji.

Celý den v práci a obstarávat rodinu je náročné.

Ví ale, že to dělá pro někoho.

A zjistila, že je to dobře.

-

Spí, tiše spí. Nebuďte ji.

Stejně ji nevzbudíte.

Má za sbeou celý život.

Vidí už jen prázdno.

A zjistila, že to tak má být.

Jako blázen, co ve snu žije

jako neškodně jedovatá zmije

jako mrtvola, co v zemi hnije

tak se to někdy střídá.

Kdo se schová, neuteče

čas se neskutečně vleče

a donutí tě prosit v kleče

ať už tě peklu vydá.

Zemři, shnij, dělej, co chceš

když jseš taková tvrdohlavá veš

za svými pod hlínu si hezky běž

tam to už sestra smrt hlídá.

Pavučinky...lesknou se v podzimním slunci jako klenoty. Namotáme se do ní. Ať si nás dá pavouk k večeři. Ale zda-li mu budeme chutnat? Nezkazí si námi apetít? Zkažené maso není moc dobré... Okořenit? Kdepak, to hnilobu nepřebije. Osladit? Pavouka to neoblafne. Maso je zetlelé a hořké. Nepřestane kvůli nám motat pavučinky? Ať ho někdo upozorní, že člověk dobrý není!Ať kvůli nám neztratí pavouček chuť dělat, co dělá...To by bylo zvláštní, přece.