Přirozený koloběh

Ještě jsem nevyrostla.

Všechno přece roste. Stromy v aleji i motýlí kukla. I děti jednou vyrostou.

Doteď jsem nevyrostla.

Fouká studený vítr a stromy jsou holé. Ne proto, že by byly ještě mladé nebo moc staré. Jen je teď období, kdy se jim nedaří. Jako u všeho a u všech.

Přijde zima? Sněhové vločky se k zemi snášejí jako duše. Rozplynou se a je konec. Motýlí housenka dospěje a motýlek má krásná křídla. Uletí. Ale stejně se jednou vrátí, protože krása uvadne; tak proč ne v místech, kde nabyla podoby? Motýl je vděčný přírodě i za svůj krátký život v krásnu. Vítr odfoukne jeho tělo.

Stromy rozkvetly. Barvy a život - dočkaly se. Proč teď vyhledávat zimu, teď, na jaře? A budou kvést dál, bez zimy se jim vede dobře. Teď není čas na mrazivo a štiplavo. Až přijde vítr a vrátí se se vší parádou, počkají si zase na barvy. Protože ony přijdou. To je koloběh života. Strom roste a vyčkává. A ony přijdou...

Zkrátka jsem ještě nevyrostla.

(dovolila jsem si využít odkazu od NebeL-více infa na jejím webu)