A Night with Moon

Řekl mi měsíc, že mě má rád

řekl mi včera, řekl v noci

že si mám o něm nechat zdát

že mě má plně ve své moci.

Měsíc je krásný a vznešený

mám z něj však respekt a strach

proč je ale mezi lidmi zapsaný

jako ničema a vrah?

Svítí nám na cestu, svítí

ztraceným pocestným pomáhá

sbírá s epři něm čarovné kvítí

zlo a tma se vraždit nezdráhá....

Řekly mi hvězdy - vlastně šeptaly

když se na mne zezhora dívaly

že by se rády na něco zeptaly -

zda-li je ráda mám

zda-li se někdy odhodlám

navštívit jejich království

černý baldachýn plný hojnosti

překrásnou dráhu mléčnou

ticho a samotu věčnou

přijdu-li někdy za nimi...

---------------------------

Lilie bílá pod sebou skrývá

tajemství.

Dlouho tam roste a já cítím v kostech

neštěstí.

Za hradní zdí - kdopak to ví?

Děly se jakésy neřesti.

Za zdí tou tajemnou, kamennou

lesknou se šaty nevěsty.

A kde je nevěsta? Je z ní už nečistá?

Umrlec slyšet je z náměstí.

Zvoví a zvoní, všichni se rána bojí

zda se jim uniknout poštěstí?

Co je to za město, má milá nevěsto?

To ty sem přivádíš neštěstí?

Nevěsta nemluví, jen hlavu nakloní,

umrlec pořád zní z náměstí.

Kdepak máš ženicha? Což steskem nevzdychá?

Tys ho zabila? To ty, jen ty!

Nevěsta se směje - asi ji u srdce hřeje,

Ženich našel své štěstí ve smrti.