Hazmburk

Trocha historie ještě nikoho nezabila, takže se ke slovu hlásí pan Hazmburk:)

A jelikož nudná fakta zajímají málokoho (a obzvlášť pokud někdo ani nemá tušení, kde se tahle krásná zřícenina nachází), předkládám tady jednu pověst:) :

Smutný konec velké lásky

Pokud navštívíte hrad Hazmburk, nezdržujte se tu dlouho do noci; mohlo by vás pořádně vyděsit zdejší strašidlo - přízrak dívky v bílém šatě s velkou krvavou skvrnou na prsou, který se jako motýl snáší z cimbuří Bílé věže a pak bloudí v rozvalinách až do půlnoci, kdy zmizí pro změnu ve věži Černé. Je to prý duch krásné Lucie, dcery Mikuláše Zajíce z Hazmburka. Ten se jí kdysi rozhodl provdat za saského kurfiřta. Uspořádal proto rytířský turnaj, jehož vítěz by dostal dívčinu ruku. Měla to být jen formalita - kurfiřt byl známý svým uměním a nikdo široko daleko s emu nemohl rovnat. Stalo s evšak nečekané. V turnaji zvítězil chudý zeman Věslav z Košťálova a srdce děvčete k němu ihned zahořelo upřímnou láskou. Pan Mikuláš si netroufal vzít veřejně dané slovo zpět. Rozhodl se však, že dá nevítanému ženichovi takový úkol, který nikdy nebude schopen splnit. Pak jistě i saský kurfiřt, který ihne dpo turnaji ujel i s početnou družinou, zapomene na uraženou ješitnost a ještě rád si Lucii vezme. A vyřkl svůj ortel - Věslav, chce-li se stát jeho zetěm, musí přivést na hrad živého draka. Mladík se rozloučil s děvčetem a odjel do světa hledat draka. Ubíhali týdny, měsíce a roky a nikdo o jeho osudu nevěděl. Lucie se trápila, chřadla, ztrácela s epřed očima - až ji ze žalu puklo srdce. Pohřbili ji ve skleněné rakvi v Bílé věži. Brzy na to se mladý zeman vrátil a na řetězu vedl živou saň. Dovedli ho k rakvi, kde zůstal se svým zoufalstvím celou noc. A ráno i jeho našli mrtvého. Brzy po něm zcepeněla i saň, truchlící po svém pánovi. Nechali ji tam, kde vydechla naposled - v hradním sklepení. A tělo zavalili kamením. I její přízrak s etu občas zjevuje; létá zapřažena do kočáru kolem hradního vrchu. Říká se také, že podzemí hradu je plné sudů výborného vía, které hlídají tři mužíčci.

(z knihy Za strašidly na hrady a zámky)