Noční produkce

Bílá holubice nese zelenou snítku -

chtěla by ¨mezi námi mír, můj Malý skřítku.

Přemýšlím tak nějak pozpátku;

pletu si na krk tlustou oprátku,

řežu si pod sebou vetchou větvičku -

proč na mě nepočkáš alespoň chviličku?

Pokud chceš problémy a neustálý boj,

bzučení a útoky jak včelí roj,

proč čekáš se mnou na bílou holubici?

Bolí to čekání, moc bolí,

než si ten druhý svůj ortel zvolí...

----------------------

Kaštan je vzrostlý mohutný strom,

právě má ale trošičku shon.

Bojí se bojí,

pichlavého chvojí....

Maličká víla k němu přitančila

a dvě věci mu poradila:

"Něco se sebou zkus udělat,

ale nesmíš se proto na mne rozhněvat!

Nejsi na světě sám,

a i když já se ti jen zdám,

věř mi, že pravdu mám.

Jsou tu i jiné a lepší stromy,

krásně a líbezně už zdálky voní

a tobě na poplach zvonec zvoní.

A ještě jednu radu ti dám -

víš, že tu nerosteš sám?

Má tě ráda zem i nebe,

nemáš na světě jenom sebe;

nenech se proto vyrvat z kořenů,

zem je tvůj život a ještě ke všemu

máš právo růst, jak chceš.

Je na tobě, koho pod svou korunu zveš

a kdo se ti pod kůru dostane -

myslíš, že se tě někdy zastane?

Nebuď tak tvrdohlavým dřevem,

zkus dávat lásku svým obrovitým kmenem,

zazpívat hezkou písničku

lípě košaté a jejímu srdíčku.

Ocení to lípa? Kdo ví?

Ona to nikdy nepoví.

Proč?

Nechce?

Třebá jí vadí, že tobě pod kůru

se nedostává lehce...

Poroste-li dál vedle tebe?

Strachy mě z toho u srdce zebe,

že už nebude chtít,

i když jí tvá píseň

bude vě větru znít.