Codex Gigas aneb "ukradená knížka":)

Ráno začalo (asi aby to mělo styl) dosti pekelně. Když vás po druhé neprospalé noci probudí čtyřletý Ikaryho bráška s jakousi písničkou o vojácích, která vám v tu chvíli akorát trhá uši, jinak to ani nejde. Krom toho, že ta hračka málem letěla z okna:D

Ale teď už k samotné knize:

Codex Gigas neboli Ďáblova bible byla napsána kolem roku 1229 v prostředí malého benediktinského kláštera v Podlažicích (který je pak v historii dost zanedbáván). O autorovi či důvodu sepsání se dosud nic neví. Prý jde však o dílo vytvořené jen jedním autorem, který je pro svou anonymitu nazýván "Velkým písařem". To, že dílo sepsal sám za tak krátkou dobu je však těžko uvěřitelné, proto vznikla pověst o paktu s ďáblem....

Pověst říká, že v Podlažicích kdysi žil mnich, který měl být za svůj hřích zazděn zaživa. Přemýšlel, jak trestu uniknout a tak nabídl opatovi, že jako své pokání opíše Písmo svaté do největší knihy na světě. Opat svolil a mnich psal dnem i nocí. Protože ale sám zjistil, že úkol je těžko splnitelný, zavolal si na pomoc ďábla, jenž knihu sám dokončil během jediné noci. Mnich pak musel jeho podobiznu zakreslit do knihy. Svůj úkol sice splnil, ale pronásledovaly jej výčitky. Prchal z místa na místo, až došel k soše Panny Marie. Ta seslala k ďablovi anděly, kteří s ním bojovali o mnichův život - zvítězili a mnichova duše byla spasena.

Největší kniha světa váží 75 kilogramů a její rozměry jsou 920 x 510 x 22 mm. Má 640 stran (320 pergamenových fólií), 8 stránek však chybí. K získání materiálu pro tuto knihu prý bylo zapotřeba kůží ze 160 oslů...Dřevěné desky jsou potaženy bílou kůží a mají kovové zdobení. Nahradily desky původní, zničené při požáru v roce 1697. Kniha je sepsána latinsky. Najdeme v ní nejen celou bibli (St. i Nový zákon), ale i Kosmovu kroniku, další menší spisy a traktáty, kalendář s nekrology (1635 osob), seznam podlažického bratrstva ( z ket 1227 - 1229), dobové záznamy a různá zaklínadla. Obsahuje také krásné barevné iluminace.

Kniha je vystavena ve speciálním trezoru. Otevřena je na nejznámější dvojstraně (str. 290) - zde je vyobrazen skoro půlmetrový zelený ďábel orámovaný věžemi - jinak je stránka celá prázdná. Na všech končetinách má jen 4 prsty, sedí na bobku, ruce vztyčené. Má dva jazyky (dvojsmyslnost jeho řeči), na hlavě dva rohy. Na protější straně je pravděpodobně vyobrazen Jeruzalém. Protiklad k ďáblovi?Následují stránky věnované zaklínadlům, to o vypuzení ďábla ale chybí. Všechny stránky jsou dosud čitelné.

A jaká je historie knihy?

Nejprve patřila již zmíněnému podlažickému klášteru. Ten se ale zadlužil a z problémů se chtěl dostat zastavením knihy cisterciákům v Sedlci. V roce 1295 ji odtud vykoupil opat Pavel Bavor a kniha se stala majetkem knihovny břevnovského kláštera. Roku 1420 byl klášter vypleněn, ale komunita břevnovských benediktínů se uchýlila do opevněného kláštera v Broumově. Codex Gigas putoval naštěstí s nimi. V Broumově kniha již zůstala. Stala se předmětem zájmu i císaře Rudolfa II. , proslulého láskou k umění a všemu zvláštnímu. Proto knihu nechal přivézt na Hrad... Během třicetileté války se na našem území nacházely švédské oddíly, jejichž cílem bylo drancování hlavního města. Jejich válečná kořist byla různorodá - jednalo se o cenné předměty pro bohaté švédské sběratele, různá umělecká díla apod. V červenci 1648 obsadili Švédi Hrad. Na rozkaz šv. královny Kristiny loupili umělecké předměty a zbytky sbírky Rudolfa II.. Není už snad překvapením, že mezi kořistí byla i Ďáblova bible....a tak kniha putovala do Švédska. V roce 1697 při požáru královského paláce málem uhořela. Zachránilo ji pouze to, že byla vyhozena z okna - prasklina na deskách dodnes nese památku na tuto událost. Zvláštní mi připadá, že až Josef Dobrovský musel podnítit švédské historiky, aby knihu důkladněji zkoumali - a až tehdy se opět přišlo an její český původ. Švédové odmítají největší knihu světa vrátit, prý by se pak měla vyprazdňovat všechna evropská muzea. Až v loňském roce dojednal Paroubek se švédským premiérem zapůjčení knihy az podmínky, že ji opravdu nechceme zpět.

Pokud vím, kniah by měla být (nebo už je?) zpřístupněna ve virtuální podobě...

A můj dojem? I když člověk ví, jak má ta kniha být obrovská, stejně ho svými rozměry překvapí... Když stojíte v trezoru nad vitrínou, v níž je kniha vystavena, máte takový zvláštní pocit...Neumím to popsat, ale je to kontakt s historií a něčím opravdu hodně vzdáleným, tajuplným a každopádně impozantním.