Mumínci

Ani mi nezkoušejte říkat, že patříte k těm 70 % lidí, kteří při zmínce o Muminech jen tázavě krčí obočí, co že to má jako být? Ach jo...jaktože někdo nezná Mumínky? Základ ranních pohádkových bloků? Součást Kuřátek, Kostiček, Kouzelné školky a bůhví čeho ještě? Malí bílí podsadití skřítci odkudsi ze severu? Proboha, copak to většina lidí nikdy neviděla?

Ale už dost lamentování nad tím, jak lidi nesledovali pohádky:)dala jsem se do čtení knížky Čarovná zima od Tove Janssonové, autorky knih o Muminech. Vlastně už jsem ji dočetla tak před více než měsícem. A naladila mě tehdy do takový hezky zasněný zimní nálady:)

Autorka (1914 - 2001)byla švédsko-finská malířka a spisovatelka. A potvrdilo se mi, že skandinávci doopravdy píšou tak trochu jinak... jakoby jemněji, lyričtěji...těžko se to popisuje, chce to přečíst si něco vlastního;) Rozhodně odteď skandinávskou literaturu vyhledávám jak divá:)Mumini neexistují jen v knížkách, byly o nich natočeny filmy, seriály a dokonce vznikla i opera. A o čem že je kokrétně Čarovná zima?

Mumínek se jako první z rodiny probudí ze zimního spánku. První dny je z toho hrozně vyjukaný, dům i jemu tak dobře známé údolí, kde bydlí, jsou změněny k nepoznání. Poprvé v životě vidí sníh. Cítí se strašně sám, ztracený v zasněžených pláních a je mu smutno. Zanedlouho ale pozná, že není až tak sám, jak se zdálo. Seznámí se se zvláštní Tiki, která bydlí přes zimu v koupacím pavilónku, se zvířátky, která v horách trpěla hlady a tak sešla do údolí, s neviditelnými tvorečky...a objeví se i jeho kamarádka Mia, jež je ze zimy nadšená a užívá si ji ostošest. Zima se i jemu začne líbit a nakonec vůbec nelituje, že se probudil předčasně. Objeví dokonce svého muminího prapředka, jenž se usídlí v jejich kamnech a není odtamtud k vyhnání. I Mumínkova maminka, když se probudí a zjistí, o co všechno přišla, poprosí Mumínka, aby i ji příště vzbudil dřív...

Krásná knížka:) Doporučuju - a nejde o infantilnost, ale o úchvatnej styl psaní:)