Amélie z Montmartru (2001)

Pozor, upozornění!!!! Pokud máte rádi překvapení a film jste ještě neviděli, nedoporučuju číst dál!:)

Tak po výtvarné vsuvce v podobě designu a konceptuálního umění, po výletu do vod literárních a sem tam nějaké zmínce o kapelách, tu máme konečně také něco od filmu:)

Volba padla na Amélii Poulainovou z pařížské čtvrti Montmartre….

Tahle úžasně ztřeštěná mladá dáma, která má podobnou úchylku jako já (strká ráda ruku do pytlů s luštěninama a podobnýma kuličkama:D), pracuje v bistru u Dvou mlýnů a je jí dobře. Její ctění rodičové byli taktéž mírně neurotičtí, postihlo to dokonce i jejich nebohou rybičku. Její matka zemřela dosti kuriózní smrtí, když na ni skočila turistka, kterou už nebavil život:-D Améliin otec po ní stále truchlí a rozhodne se jí vystavět malé zahradní mauzoleátko….To pro představu, jak vypadá úvod filmu:)

V Améliině životě se jinak nic převratného neděje. (Ale závidím jí její byt v úžasném starém domě, vztah se sousedy a zelináře před domem:-D) Jednoho dne jí ale při sledování zpráv o smrti princezny Diany upadne lahvička (snad:)) a zakutálí se do kouta. Bouchne do dlaždičky a když se Amélie náhodou podívá za ni, najde poklad - starou krabičku, do níž si kdosi kdysi dal v mládí své "poklady". Rozhodne se, že ji vrátí jejímu původnímu majiteli. A že bude lidem kolem sebe měnit život k lepšímu. A když to nevyjde, tak nic:-D

Snaží se, co to jde - zlému zelináři předělá jeho byt, jenž rozhodně nebude podle jeho představ. Tatínkovi sebere trpaslíka z mauzolea a "pošle" ho na výlet do Moskvy a Kambodže….Dá dohromady úchyla z bistra, co neustále otravuje svou bývalou přítelkyni, a její hypochondrickou a stěžovatelskou kolegyni. Starého a samotářského souseda, který nevychází z domu kvůli křehkým kostem, přiměje k lepší náladě. Až jednou potká maníka, který v metru vyhrabává zpod automatů na fotky nepovedené portréty lidí. A zamiluje se.Tenhle maník (Nino jest jméno jeho) jednou ztratí svou největší cennost - album s právě takovými fotkami. Amélie se mu jej rozhodne vrátit, ale určitě ně jen tak ledajak. To by nebyla ona:) A navíc chce zjistit, co je Nino zač…

Nic mu neulehčuje, ale nakonec mu album vrátí. A opravdu složitě se konečně dohrabou ke společnému setkání - původně plánovanému, nakonec to ale skončí u "přepadení" Amélie přímo v jejím bytě, když peče koláč a přitom myslí na Nina…A konec? Samozřejmě šťastný:) Amélie našla stejně šílenou osobnost (kdo by se k sobě taky hodil víc, než člověk, kterej odlívá z betonu stopy lidí a sbírá jejich roztrhaný fotky a pošahankyně, která počítá, kolik lidí má v daný okamžik asi tak orgasmus?:-D) a Nino se nemusí omezovat jen na komunikaci s jeho kamarádkami z takového francouzského "erotic city":DFilm si mě dostal v prvních dvou minutách:) Je to klenot, natočený s lehkým a rozhodně ne estrádovým humorem, na který jsme zvyklý z emérikn filmů, hýří optimismem, září jako sluníčko a pokud se u něj ani jednou nepousmějete, jste ztracený;) Je to kouzelný, milý, pohodový… žádný drásání nervů tu nečekejte. Ale možná právě proto je to tolik kritikou oceňovaný film. Vždyť kvalitu nemusí zaručovat jen psychologické drama nebo podobný žánry - i komedie se dá natočit kvalitní a inteligentní.

Rozhodně doporučuju!;)

"Bez tebe by mé dnešní city byly jen skořápkou citů dávných...."