Denní motýl na nočním hrobě?

" Našlapujte potichoučku!"

" A kam to jdeme?"

" Vždyť už jsem vám to jednou říkal."

" Chichichichichi…asi jsem to zase zapomněla."

" Podívat se na hrob slečna Amélie."

" Ale ne! Chudinka! K čemu nám to bude?"

" Ale notak, paní Svobodná! Nesmíte mluvit tak nahlas… Copak jste zapomněla úplně všechno?"

" Eh…asi. Musíte mi to připomenout."

" A vy musíte přestat pít… Hlavně jen tolik nekřičte! Ještě nás někdo uslyší…"

" A on nás nemá nikdo slyšet?"

" Proboha živého, paní Svobodná! Psst!"

" Vy se asi bojíte, že ji vzbudíme! Už tomu rozumím."

Vzdychl. Ještě chvilku a celý "výlet" může vzdát.

" Ještě jste mi nepřipomněl, co že to jdeme dělat."

Paní Svobodná se snažila šeptat. Ovšem zůstalo pouze u snahy.

" Musíte mi pomoci - však jsme už za chviličku tam…"

Paní Svobodná vydržela být potichu celý zbytek cesty až k plotu oddělujícímu plot od ulice. Tady jen vykřikla své "jéje!" a nevěřícně si prohlížela plot.

" Musíme jej přelézt."

" Prosím?"

" Jinak se dovnitř nedostaneme."

" A proč zkrátka nepočkáme do rána, až odemknou?"

" Přece nechceme, aby nás někdo rušil. Nesmí nás nikdo vidět."

Paní Svobodná důležitě přikývla, odložila prázdnou láhev od vína, kterou celou dobu žmoulala v ruce, a začala se škrábat přes plot.

" Vám to ale trvá, no šup!"

Za plotem pak paní Svobodná zašeptala : "Asi jsem tam zapomněla tu láhev…."

" Vždyť byla prázdná. Nepotřebujete ji."

" A co když nás někdo přepadne?"

Opět vzdychl. Tohle bude náročné. Zavedl je do opečovávané části hřbitova, kde měla být pohřbena slečna Amélie.

" Takže, vy my teď musíte povědět, co se vám tu zdá divné."

Paní Svobodná chvíli zaostřovala, až se konečně plně mohla soustředit. Začaly jí téct slzy a hlasitě vzlykala.

" Chudinka Amélie! Taková hodná slečna…"

" Prosím, prosím jen tiše!"

Uklidnila se. Celá uplakaná si prohlížela Améliin hrob.

" Nu…"

" Ano?"

" Je šedivý a takový ošklivý."

" To ovšem není nic neobvyklého. Všechny hroby jsou šedivé a nehezké."

" A není udělaný pořádně."

" Jak to myslíte?"

" Náhrobek je takový pokroucený. A tady to není úplně zaklopené. A podívejte, tady už ho stihl někdo počmárat! To je ale hnus!"

" Jenže takhle vypadá už od prvního dne, co ji pohřbili. Tahle škvíra" - ukázal na mezeru mezi poklopem a podstavcem - " je sice malá, ale je tu od prvního dne. Ten náhrobek je jako živý, pokaždé jinak zkroucený, jako by byl z vody nebo plastelíny."

" A ty čmáranice?"

" Přečtěte si je."

- Moje dušička nemůže být zavřená. Odlétám s běláskem. Nevím, kam - ale musíme ještě najít skřítka. -

" Nemyslíte, že si jen někdo udělal legraci?"

" Vidíte to obrovské množství motýlů kolem hrobu? Motýlů - v noci?"