Franz Kafka

Není pochyb - je to sice obligátní, ale Kafka je prostě Kafka. Má co říct. A nejen mně. Člověk se s ním často ztotožňuje, protože sám se cítí zrovna tak. Zmateně, ztraceně, s potřebou utéct kamsi. A pak mu pomáhá, když ví, že nejen on sám je na tom takhle...

Malá ukázka z tvorby:

CESTA DOMŮ

Hle přesvědčivost vzduchu po bouřce! Zjevují se mi mé zásluhy a zmáhají mě, třebaže se přece nevzpírám.

Pochoduji a mé tempo je tempem tohoto chodníku, této ulice, této čtvrti. Právem jsem zodpovědný za všechny rány na dveře, na desky stolů, za všechny přípitky, za milence v postelích, mezi lešením novostaveb, v tmavých ulicích přitisknuté ke zdem domů, na otomanech bordelů.

Odhaduji hodnotu své minulosti ve srovnání s mou budoucností, avšak shledávám, že obě jsou znamenité, ani jedné, ani druhé nemohu dát přednost a leda nespravedlivou prozřetelnost musím pokárat, že mi tak přeje. (-----)

Jenom když vcházím do svého pokoje, jsem trochu zamyšlený, ale ne že bych byl cestou do schodů připadl na něco hodného přemýšlení. Nijak zvlášť mi nepomáhá, že dokořán otevřu okno a že kdesi v kterési zahradě ještě vyhrává hudba.

----------------------------------------------

STROMY

Neboť jsme jako kmeny stromů ve sněhu. Napohled tu hladce spočívají a řekl bys, že stačí malý náraz, abys je odsunul. Nikoli, nejde to, jsou totiž s půdou pevně spojeny. Ale hleďme, dokonce i to je pouze zdánlivé.