Jonathan Strange a pan Norrell

JONATHAN STRANGE A PAN NORRELL

Tak jsem se konečně dokopala k tomu napsat taky nějakou recenzi (i když pozor, recenze není to správné slovo - spíš vlastní názor a shrnutí děje:)) na knížku - a volba padla na tu, která mě zaujala nejvíc (vedle KAFKY NA POBŘEŽÍ od Haruki Murakamiho, k jejíž recenzi jsem se ale dokopat schopná nebyla). Jonathan Strange a pan Norrell spisovatelky Susanny Clarkové.

Dlouho jsem si žádnou knihu nekoupila (tedy žádnou v klasickém knihkupectví, Levné knihy se nepočítají:-D), ale tak nějak jsem si po Vánocích chtěla udělat radost a zašla do knihkupectví. A tahle knížka mě zaujala už obalem. A protože jsem o ní už předtím něco málo slyšela, byla rázem moje:)začala jsem ji číst ještě ten večer, přestože jsem před sebou ještě měla spoustu úkolů a jiných povinností. Ale co, čtení je přednější:)

Už prvních pár stránek dávalo tušit, že nebudu litovat. Málokdy se povede, že má kniha atmosféru, která vás vtáhne tak dokonale, že se sami stáváte součástí příběhu a připadáte si, jako by vše, co se v ní píše, byla pravda. I tohle se mi stávalo - a to teď nemyslím jen poznámky pod čarou, jež někdy dosahovaly délky několika stran a rozvíjely vlastně další příběh - ale i ten pocit, že najednou sedíte v neuklizené tmavé místnosti starého domu, za okny prší, všude je spousta prachu a vy jen cosi čtete nebo píšete, starými dřevěnými okny nepříjemně profukuje a vám je zima. A po tom, co jsem si koupila petrolejku v jednom pražském vetešnictví, se ona atmosféra ještě umocnila.

A o čem že to vlastně je?

Vše se odehrává ve viktoriánské Anglii (celá kniha je ostatně taková "anglická"). Kdysi dávno existoval jistý Král Havran, jenž byl považován za největšího mága všech dob. Spojovala se v něm výborně a přirozeně zvládnutá magie a elfí moudrost. Jenomže jeho časy jsou dávno pryč, tajemný král se stal legendou a v Anglii 19. století na magii nikdo nevěří. Ti, co se o magii ještě zajímají, jsou pouze teoretičtí mágové, kteří se bojí kouzlit. Pak se ovšem objeví starý a samotářský pan Norrell, který oživí sochy v katedrále v Yorku a rázem je tu pozdvižení. Návrat praktické magie?

Pan Norrell se stane jediným praktickým mágem Anglie; odjíždí do Londýna, kde pomáhá vládě bojovat proti Napoleonovi, seznamuje se s vysokými státníky a užívá si zasloužené(?)pozornosti. Užívá možná není to správné slovo - Gilbert Norrell je zapšklý mrzout, jenž nejraději sedí zavřený ve své knihovně, pracuje, čte a nemluví. Skoupil také veškeré magické knihy v okolí (čímž také vlastní nejzásobenější knihovnu této literatury) a nikdo jiný tak nemá šanci se magii věnovat. Velkou důvěru vkládá ve svého sluhu Childermasse (sympaťák, co se nebojí projevit:)), jenž později přesahuje pouze funkci obyčejného sluhy….

S čím ale Norrell nepočítal, je další praktický mág. Mladý a ambiciózní, možná mírně arogantní a bohatý mladík, který se o svých schopnostech dozví až od pouličního kejklíře. Jonathan Strange. Ač je to u Norrella nezvyklé, Strange je mu sympatický (jediné, co mu vadí, je jeho manželka:)) a vezme jej do učení. Svými kouzly a neuvěřitelnými skutky ohromí celou Anglii. Rozpoutají nečekanou vlnu zájmu o magii - každý by ji najednou rád studoval a každý by se najednou s nimi rád seznámil.

Časem se ale cesty obou mágů začnou rozcházet. Názorově jsou trochu jinde - Norrell je tajnůstkář a raději praktikuje "hodnou a klidnou" magii, zatímco Strange lákají ty temnější stránky, zapomenutá magie a legenda kolem Krále Havrana. Rozhádají se a stanou se rivaly.

Zároveň se rozvíjí osudy černošského sluhy (považovaného za krále) a manželek dvou důležitých postav - a ve chvíli, kdy zmizí a nakonec zemře Strangeova manželka, nic mu není svaté. Dobrovolně si přivodí šílenství a experimentuje opravdu s ledasčím. Tyto pasáže se nacházejí v poslední třetině knihy - a jelikož jsem se od nich o prázdninách nemohla odtrhnout, pak z toho byly nehezký sny.

Konec bych nechala otevřený - ona poslední třetina knihy je ostatně to nejzajímavější, nejtemnější a nejhezčí z celého díla.

To, že kniha sbírá literární ceny všude, kde se dá, stala se mezinárodním bestsellerem a považují si jí veškeří kritici, asi něco znamená. Nečekejte žádného Harryho Pottera ani jiné jemu podobné knihy - tohle je zkrátka román pro odrostlejší. Obejde se bez efektů, dokonalých hrdinů i vyložených záporáků (ani jedno z toho zde nenajdete), útoků na city, romantiky, sladkobolných výlevů a dalších klišé. Tahle knížka stojí na dokonalých (často třeba ironických nebo rýpavých) dialozích a vnitřních monolozích (čímž naznačuji - všechna čest překladateli;)!), atmosféře staré a ponuré Anglie a mrazivém tajemnu.

Zkrátka - rozhodně doporučuju. Dokonalá kniha. Žádné fantasy pro děti:)