Komáří Vížka

Páteční výlet na Komárku byl rozhodně nezapomenutelnej… Od předloňského června, kdy jsme se tudy plahočily s Pájou ve třicetistupňových vedrech, se toho hodně změnilo. Cesta byla zarostlejší, bahnitější (:)), cestu jsem už mírně pozapomněla a sem tam jsem si opravdu nebyla jistá, jestli jdu dobře…;)

Ale bylo krásně… i padající letadlo nad lesy bylo (nemluvě o tom, že v sedm hodin večer pořád viselo ve vzduchu…to asi ufoni.). Taky tajou ledy…potůčky byly studený.-------

Necelý dva roky jsou necelý dva roky, což se znatelně projevilo na kondičce a byla to chvílema fuška, ale přesto se po třech hodinách objevil cíl cesty….

Možná by to chtělo zmínit pár věcí ohledně Komárky samotné:

Na Komářím vršku (806m) se vypíná tzv. Komáří Vížka, původně budova nad cínovými doly, kde se ještě na počátku století těžilo, byť jen nepatrně. Dnes zde stojí hostinec a rozhledna. Odtud je prý za vhodných podmínek vidět na Drážďany, šumavské kopce nebo Sněžku - jak se o tom má ale člověk přesvědčit, když nahoru dorazí za mizerné viditelnosti způsobené oparem visícím všude pod ním? Ve vížce dodnes visí zvon - podle nápisu ulitý r. 1554. Roku 1857 byla stará věž i domek u ní zbourány, ale zvon byl ponechán jako památka hornictví.

Mimo toho mají v onom hostinci výborné palačinky s rybízem:) Už závidíte? Skvěle, přesně to jsem měla v úmyslu:D Chtěla jsem dodat, že mi opravdu hrozně chutnaly, ale bolí to….Co takhle nahradit slovo hrozně slovem neuvěřitelně? Pomůžu si tim?

Jelikož se v zimě brzy stmívá, cesta dolů se omezila na chvilkové bloudění lesem (zkrátka ztracená bludička, já to říkám pořád…) za hlasitého vytí vlků a bručení medvědů (:D:D) a následnou jízdu autobusem….

A labutě aquabely se jenom smály… možná taky plakaly, ale kdo to ve tmě pozná?