Into the trees....

Venku skoro nikdo nebyl. Vypadalo to jako ve městě smrti a strachu - šero oživené jen pouličními lampami, zavřené okenice, jako by se všichni schovávali před morem, odpadky větrem rozházené všude po ulicích a prázdno, které děsilo. Copak je vítr tak zlý? Vždyť se vždycky dá někde schovat! Nerozuměl tomu tichu. Tichu, které narušoval jen vzlykot větru mezi domy.

-

Byl v lese. Stál na mýtině přibližně dokola ohraničené velikými kameny, na něž bylo možné si i sednout. Je pět hodin a už takové šero...To ej tím, že je zataženo. Nejspíš se přiřítí bouřka. A to pořádná. Řekl si, že by to měl vyřídit co nejrychleji. Měl ale žízeň, takže se na chviličku posadil na jeden z kamenů a odpočíval.

"Šílenství?"

Zdálo se mu, že něco zaslechl. Nějaká slova, možná i smích. Ale v lese je tolik zvuků...

"Šílenství... Chceš snad přivodit šílenství?"

Tak možná má trochu strach. Vítr někdy dokáže vyloudit neuvěřitelné tóny. Sebral se a vydal se směrem k místu, na které měl v plánu se podívat.

Černý stín...

Kvílení větru a vrzání větví v korunách stromů ho po chvíli začaly přivádět do nezvyklého stavu. Paranoia? Snad ne... Šel dál, sám sebe přesvědčoval o nemožnosti existence čehokoliv, co by si vymyslela jeho hlava. Bojí se, to ano. Ale byl na sebe rozzlobený, že se nechává takhle pohlcovat vlastními představami.

Znovu černý stín. Už druhý - tam, mezi stromy.

Dobrá, prohlédne si tedy rychle to místo a pokud má přijít bouřka, ať si v tomhle lese řádí bez něj.

"Chceš?"

Zastavil se. Začal si myslet, jestli se přeci jen až moc nepoddává své fantazii. Možná by se sem mohl podívat ještě zítra, není to tak daleko....

Máš strach, viď? No tak si to už přiznej, říkal si. Víš moc dobře, že tu něco je. Amélie sem chodila ráda. Musí tu být něco, co přiživovalo představy jejího už tak pomateného mozku. Prostě odsud odejdi, přikazoval si. Uděláš dobře. Vrátíš se sem zítra - a třeba i s paní Svobodnou.

Obrátil se na cestu zpět. Domů už to bylo z lesa jen kousek, když se ale objevilo něco, co ho v posledních dnech děsilo čím dál víc. Už mu to lezlo na nervy. Je to snad všude... Začínal je nenávidět- nosili jen smůlu a přiváděli přízraky chladu.

Tam vpředu, mezi stromy, tam poletoval bělásek....