J´aime Paris

Snad nejde se do ní nezamilovat. A že je to láska na celý život. Kdo byl jednou v Paříži, bude se tam chtít vrátit; a nejspíš ne jednou. Teď nepíšu jen o sobě, to je zkrátka holý fakt, který platí pro většinu naší populace:)

Strávit tam pouhé dva dny, to je hřích. Nestíháte vůbec nic. Obzvlášť s naší paní průvodkyní (která se snad vyžívala v popravách:D), co žene rychlostí blesku (a i ten je proti ní šnek) a nestará se o to, kde se právě nacházíte vy. Ona má splněno, ona vám vše ukázala. Ale to už je jiná kapitola....

Takže, náš výsadek se vylodil v sobotu kolem šesté hodiny ráno u řeky Seiny. Pouze výhled na Notre Dame nás utvrdil v tom, že jsme skutečně v Paříži - rozespalí, mžourající a hladoví uprostřed vylidněných ulic a s dešťovými mraky nad sebou jsme si opravdu nepřipadali jako v centru dění. Ale jedno pozitivum to mělo. Alespoň jsme si Notre Dame prohlédli úplně bez turistů, byli jsme tam všehovšudy jen my a černoši, kteří se nám vehementně snažili vnutit své pidi Eiffelovky.

Pokračovali jsme k bývalé věznici a soudu, hned vedle jsme měli Sainte Chapelle a pak jsme se opět vrátili k Notre Damu, abychom se konečně dostali dovnitř (otvírací doba započala:D). Dokonce nám i vyzváněli, akorát to znělo, jako byto Quasimodo trochu přehnal s večeří a ztěžknul:D

Dále nás paní průvodkyně vedla směrem k Pantheonu a ještě dále ke slavné Sorbonně. Ale po studentech jako by se slehla zem - kdo by taky chodil v sobotu do školy, že jo:) Všude nás provázel vlezlý déšť, který nikomu rozhodně nepřidával na náladě. Jakmile se nám ale před Pantheonem otevřel pohled na Eiffelovku, konečně jsme si poprvé připadali jako v Paříži - a většina z nás konečně ožila.

Naše další kroky směřovali k Lucemburkému paláci a přilehlým zahradám. Počasí se už vylepšilo, dokonce nám sem tam svítilo i sluníčko a my si tak mohli užívat krásy zeleně, kterou u nás rozhodně nepotkáte. Běžec na běžci - dokonce víc jak v Londýně - propagující heslo sportem ku zdraví, hromadné cvičení tai-chi, posezení u šachových stolečků v altánech, dámy dělající piknik.... zkrátka pohodička a taky chvíle odpočinku. Potíž je v tom, že mít něco takového u nás, do měsíce je to buď pryč, nebo na kaši.

A co potom? To už na nás čekal přeslavný Louvre, největší palácový komplex v Evropě. Je to opravdu krásná, honosná a obrovská stavba a proslulá skleněná pyramida tu kupodivu vůbec nepůsobí nepatřičně. Zkrátka se sem tak nějak hodí. Těšili jsme se jako malí, ale trochu jsme se zhrozili, když nám bylo oznámeno, že na celou prohlídku máme směšnou hodinu a půl. Říká se, že pokud si člověk chce projít Louvre pořádně, nestačí mu na to dva týdny. Co pak ta naše hodinka a půl? Absurdní, ale bohužel, byla to realita.....

Nastalo dilema. Kam jít nejdřív? Vzali jsme to postupně a letem světem proběhli antické a egyptské památky, převážně sochy. Venuši mílétskou jsme si nemohli nechat ujít! Čas ale neúprosně utíkal a my se museli vydat hledat nejslavnější obraz světa. Mona Lisa čeká!

Na tuhle část výletu nejspíš do smrti nezapomenu:) Celou zbývající třičtvrtě hodinu jsme strávili putováním za Monou. Plánek nám nebyl k ničemu a rozhodně to nebylo způsobeno nedostatkem orientačního smyslu. Byli i tací, kteří Monu nenašli vůbec - my to štěstí měli, ale az cenu toho, že z renesančních malířů mám jen táhlou rozmazanou skvrnu (to jak jsme probíhali - ano, probíhali- kolem), byly jsme uřícené, unavené a naštvané a našly jsme ji v poslední čtvrthodině. Ta potvora nám ale dala zabrat:D

A pak? Pak už jen pár památek ( :-) ) a odjezd na ubytování, tzv. Formuli. Hřbitov naproti byl vážně fajn:D Ještě jsem si zorganizovali takvou mini pyžamas party u nás na "bytě" a pak už se šlo konečně spát....

Druhý den jsme začali zvesela. Jelikož jsme si stěžovali, že nemáme kde nakoupit, paní průvodkyně nám slíbila zastávku u obchodního centra, které je určitě otevřené i v neděli. Samozřejmě, kdo by to byl čekal, že centrum bylo liduprázdné a obchody v neděli zavřené? Paní průvodkyě to zkrátka opět vychytala.... Díkybohu jsme ale zastavili ve čtvrti prezentující Paříž 21. století a mohli jsme si alespoň prohlédnout úžasné výškové budovy (ačkoliv ne každý je zrovna obdivovatelem hi-tech architektury,jak jsem se mohla přesvědčit) a připadat si tak trochu jako na Manhattanu. A samozřejmě se vyfotit:)

Čekala nás část výletu, na kterou se většina z nás těšila asi nejvíc. Mr. Eiffel a jeho věž! Po cestě jsme si třikrát objeli Vítězný oblouk na kruhoém objezdu, protože jiná forma prohlídky asi nebyla možná:) Museli jsme asi vypadat haldózně... No, Češi:) A pak už honem k vrcholu výletu!!

Tak nějak jem tušila, že je to velká stavba. Ale že je až takhle veliká?:D Pro turisty jsou přístupná všechna tři patra, první přibližně v úrovni nohou, druhá nad nimi a třetí až na samém vrcholu. Ta výška mě děsila, ale co to bylo proti tomu, když nám bylo oznámeno, že vyjedeme až na nejvyšší patro?:D Žaludek se mi ototčil tak čtyřikrát kolem dokola komplet i s obsahem a vypadalo to, že nahoře jej bude nejspíš chtít vyvrhnout. Já, která se může zbláznit hrůzou i na štaflích mám vyjet až nahoru, na tu děsivě vysokou věž? Brrr....

Díkybohu se ale stal zázrak. Když jsme si vystávali frontu na výtah pod Eiffelovkou, začalo pršet a foukal vítr a nejvyšší patro muselo být zavřeno. Nikdo se určitě neradoval víc než já:D Počkali jsme si tedy na výtah, který nás kupodivu celkem vysokou rychlostí vyvezl až do druhého stupně. Opavdu příjemný pohled dívat se skrz prosklené stěny výtahu, jak se zem pod vámi nečekaně rychle zmenšuje a noha konstrukce těsně vedle vás zvětšuje... Druhé brrr.

A pak už jsme byli nahoře:)Musela jsem vypadat vtipně, obcházeje tak metr daleko od zábradlí věž kolem dokola a ani za nic se nechtě přiblížit k okraji:) A co mě stálo přemáhání, když jsem chtěla zvednout hlavu, abych mohla vyfotit konstrukci nad sebou! Závratě pomalu horší, než z pohledu na zem....

Jelikož se na výtahy čekaly dlouhé fronty, vydala se naše dvojice dolů po schodech vedoucích každou z noh konstrukce. Taky zážitek, obzvlášť pro poseru, jako jsem já =) Koukat skrz nohu na maličké postavy pod sebou... Třetí brr:D A potom už přišla hodinka odpočinku v podobě plavby lodí po Seině. Nehledě na to, že jsme tam málem usnuli, bylo to moc příjemný:) A hlavně jsme to konečně jednou nemuseli všechno šlapat po svých...

Následovala procházka po bulváru Champs - Elyssée, neznámější ulici Paříže, kde se ovšem může realizovat jen honorace:) Butiky typu Luis Vuitton mi opravdu nic neříkaly. A pak, před Vítězným obloukem, jsme se vrhli přímo do undergroundu. Bohužel jen v podobě pařížského metra (musela jsem konstatovat, že to naše vypadá oproti němu uklizenější a novější - a to už je co říct!). Tahle rychlá housenka nás pozdě odpoledne zavezla na můj vysněný Montmart... Konečně, poprvé a celý výlet, jsme dostali ono slíbené volno na nákupy. Jenže paní průvodkyně to opět těžce vychytala; ulice, ve které jsme vystoupili, byla plná bordelů a sexshopů:D Tam se dalo nakoupit leda tak pár breberek....

Ale já byla spokojená. Byla jsem přece na Montmartu, Améliině čtvrti!:) Nakonec jsme i my vystoupali na vršek s kolotočem a kostelem Sacré Coeur, kde se také točily scény z již zmíněného filmu.

Po krátké zastávce přišla pro mě asi nejzajímavější část výletu. Aneb zažili jsme Paříž takovou, jaká doopravdy je, bez všech těch cukrlátek a turistů okolo - scházeli jsme ulicemi Montmartu, čtvrti bohémů a umělců, směrem k Moulin Rouge. Krásné domy, úzké uličky, kavárny, kde v každé z nich kdysi sedával Někdo, žádní turisti, pařížský život volnomyšlenkářů, klid... Tady někde by bylo jednou moje vysněné bydlení:) Večer zaplout do kavárničky, posedět a relaxovat... Takhle navečer to tam rozhodně mělo atmosféru.

A nakonec poslední věc, kterou jsme měli v Paříži navštívit. Slavný Moulin Rouge! Od dob jeho největší slávy se rozhodně dost změnil, teď je z toho leda tak ždímačka na peníze, ale i tak bylo fajn vidět to osobně:) A velký kanál na protější silnici, ze kterého nahoru foukalo a vy jste tak vypadali jak slečna Marylin Monroe osobně, to všechno jen dovršil:)

Poslední den byl vyhrazen čistě pro Štrasburk,město na francouzských hranicích, kde po chvíli nevíte, jestli jste ve Francii nebo spíš v Německu. Měli jsme zde dojednanou návštěvu evropského parlamentu, což byla příležitost, která se hned tak někomu nenaskytne... A poprvé jsme měli příležitost něco málo nakoupit, ovšem tentokrát nás zase tlačil čas, takže mé vysněné červené conversky byly koupeny doslova za letu:D Potom hodina šlapání směrem k parlamentu (zajímavá to budova), čekání na odbavení (díkybohu jsem byla hned v první skupině - vyfotili vás a přiřadili vizitky:)- poslední skupina totiž čekala na odbavení dvě hodiny, tudíž z naší prohlídky neměla skoro nic), zběžná prohlídka budovy, při níž nám průvodce dělal pan poslanec Kohlíček a nakonec i návštěva zasedání. Úžasný pocit, moci sedět v té obrovské kruhové místnosti plné sedadel se sluchátky na uších a pozorovat jednání; jedinou vadou bylo, že samotných poslanců tam bylo tak šest, tudíž asi tak stejně, jako zapisovatelů:D

A pak už tradá domů!!!!

I já bych se tam chtěla alespoň ještě jednou vrátit, nejlépe na dobu neurčitou:) Třeba to jednou vyjde....

Více fotek najdete v Galerii - Místa - La Fance. Je jich ta ale tak třičtvrtina, další ještě přibudou na flashkách od ostatních - a tentokrát se tam, k vaší smůle:), objevím i já:) Takže dočkejte času a článek ještě projde dorbnými kosmetickými úpravami:)

30.4. - Takže, článek byl téměř dodělán!!