Dobrou noc, hvězdy

Tak jsem se sem konečně dostala a z neukojitelné nutnosti něco zplodit - cokoliv - vzniklo tohle-ale ano, vím, že to stojí za prd, ale nutkání je nutkání:D

Hvězdy tančily. Bylo to jako za zrcadlem. Tančily a karmínová obloha plakala, ale nebylo tomu tak všude. Za královstvím z nehtů, kde voda byla bahnem a rána večerem, zase zpívali ptáci. A šeď se měnila v modř a vichřice ve vítr a slzy v kapky rosy. Za královstvím z nehtů nebylo pádu do studny. Tam, tam byla studna. Jen ona, uprostřed vřesovišť a kdekdo do ní mohl spadnout. Skončit v černé tmě a hlubinách. Vtahuje se do sebe a polyká se, až sežere i tmu. A zároveň vše, co ji přijde do cesty.

Za královstvím z nehtů je světlo. Malý kluk volá hvězdy k sobě, je jejich pastýřem i ochráncem, nositelem světla. "Hvězdy, mé hvězdy!" Musí jít spát, aby pak zase celou noc mohly tančit na karmínové obloze. Světlušky složí křidélka. Nastává nový den a kluk má plno práce. Zkontrolovat studnu a rychle se vrátit zpátky, než zapadne do bahna. Má toho spoustu na svých bedrech. Ale je to jeho úděl a s tím je potřeba se smířit. Jen on je pastýřem. Jen on je nositelem. Však jednou bude líp. Království z nehtů se už smrskává.

Pojďme se podívat za něj. A dívat se na hvězdy....