Dřevěná krabička

Dřevěná krabička leží na stole. A jinak nikde nic. Na jejím víčku je vyrytý tmavý čtvereček a v něm je další, o něco tmavší. Dva čtverečky u sebe. Značka? Symbol? Tajemství? Záhada? A můžeme pokračovat dál, ať zvědavost pálí víc a víc.

Za oknem chodí chlap v buřince. A v černém obleku. Chodí pořád dokola s hlavou skloněnou k zemi; těžko říct, jestli něco hledá. Možná něco ztratil. A bláhově doufá, že to najde na ulici. Odchází jen na noc. Občas se zdá, jako by vyrostl a pak viděl všechno. I stíny se mu prodlužují. Pak je lepší věnovat se krabičce.

Otevřít, nebo neotevřít? To je, oč tu běží. Snad spát či bdít je ducha důstojnější... a tak dále. A proč se ve snu zdá vše skutečnější než sama realita? Chlap v buřince to ví. Asi.

Venku vrzají obrovská kola dřevěné káry.

"Íííí, ííí..."

Chlap si pro sebe něco zamumlal, ale od země se neodvrátil. A vrzání zase bylo pryč.

Pak se poprvé za celou tu doby sehnul až k zemi. Z louže hned u kraje silnice trčel kus dřeva. Vzal si jej. Z kapsy vytáhl rezavý nožík a do dřeva jím vyryl malý čtvereček. Jen jeden. Pak dřevo položil za okno, nožík schoval do kapsy a odešel.

Teď už stačí jen čekat, až někdo otevře krabičku...