Král je mrtev. Ať žije král!

Chcete-li pořádnou dávku melancholie vykrystalizované do jedné jediné hodiny, pusťte si Ágaetis Byrjun(1999) od Sigur rós. Mám ráda každé jejich album (poslední zatím nemohu posoudit, ale i na něj přijde řada:)), hodně se mi líbí předposlední Takk, ale po poslechu Ágaetis Byrjun je o vítězi rozhodnuto. A myslím, že ani poslední album na tom nic nezmění, jelikož se na něm prý Sigurs stali přístupnější a trošku veselejší. A to mi k nim nesedí:)

Ágaetis Byrjun (něco jako pohodový start) je severská perla. Neznám jiné další album, které by atmosféru chladivého severu vystihovalo lépe. Skandinávie, ale hlavně Island, je vůbec zvláštní kus země. Pokud můžu soudit, Islanďané jsou velcí podivíni a zpěvák Jónsi jakoby hlásal pocity za všechny jeho krajany. Tvrdá zem, z níž prýští horké gejzíry, stejně jako je tomu u hudby Sigur rós - začnou zlehka, až by vás málem ukolébali k poklidnému spánku, a pak vás udeří přímo do hrudníku. Spadnete na zem, bolí vás kosti i u srdce. U srdce pořádně. Jónsi svým vysokým (pro někoho ukníkaným) hláskem dává podobu veškerým citům, jakých je člověk schopen - kromě agrese a nenávisti vás zachvátí vše, co je možné. Jen byste leželi a v duchu procházeli pustinou, nízkou trávou, pozorovali ledové obrázky za oknem a unikali ve své mysli kamsi do dálky, nedefinovatelné dálky. Sigur vás navedou - nedrží vás ani tu ani tam, jen vám pomáhají najít cestu z reality. A pokud na to máte, necháte se vést rádi. Je to výlet inspirující a hodně pochmurný. Moc smutný. Ale vždycky musíte myslet na návrat, jinak by vás gejzír rozemlel.

Intro - Sigurs vás jemně připraví na to, co vás čeká. Oťukají si vás. Prazvláštní intro...

Svefn-g-englar (něco jako andělé spánku) - pomaloučká píseň, při které byste sebou nejradši flákli do trávy a zírali na mraky. A rezignovali. Jónsiho táhlý vokál opakující stejný motiv má zvláštní kouzlo. Taková zimní ukolébavka.

Starálfur - píseň o zírajícím elfovi. Její překlad (podle mne:))najdete v sekci texty. O těžkostech spánku a snění a modři noci. Skoro až veselé vyvrcholení z ní (společně s textem) dělá celkem milou písničku.

Flugufrersarinn - drásavý a na Jónsiho poměry i níže položený hlas. Jakési volání do dálek schovaných v mlze, možná u moře. Působí to na mne jako prosba - kdybych tak našla texty alespoň v angličtině, třeba bych se dozvěděla víc...ale jinak než v islandštině se skoro sehnat nedají:( Nádherná píseň. Syrová.

Ný batterí - nový baterky. Druhý ze dvou textů, který se mi povedlo najít v aj a přeložit - najdete tamtéž co Elfa. Hodně drsný text. Hudba tišší než obvykle, jemňoučký zpěv vyjadřuje snad smíření s osudem, jenž na hlavní postavu písně čeká. Loučení se s volností. Ke konci opět přichází gradace a gejzír emocí. Přibližně po šesté minutě absolutní vrchol, dál už to vybičovat nejde. Mějte se tu pěkně, já odcházím.

Hjartad Hamast - bamm bamm bamm (tlukot srdce - buch buch buch) - Hodně moc dobrá. Začíná zastřeně, Jónsi jakoby nám vyprávěl o jeho prapodivných myšlenkách. Hudba nezvyklá, taková noční, barová - ale pouze při "vyprávění". Vybaví se mi zničení zoufalci, kteří nad ránem sedí osaměle u stolu a potřebují se vypovídat. Na pozadí zní jeho vysoký vokál, který nakonec zůstává samotinký a pěje cosi o svých pocitech.

Vidrar Vel Til Loftárása - dlouhý a tichý rozjezd, hodně klavíru. Opětovné uklidnění, lehký zpěv. Dobrá na přemýšlení, ale i fantazírování. Odplujete na plátcích květin a budete chytat motýly. To když vás ke konci zastihnou smyčce a změní náladu celé písničky. Louka.

Olsen Olsen - sedí mi po hudební stránce, ale zvláštní je, že bych sem dosadila jiný zpěv. Ne že by se ke kytaře nehodil, naopak, ale na mne je zde až moc jemný a táhlý. Až v momentě, kdy se z jednoho vokálu stávají dva, pak teprve je to kouzelné. Hlavně když se na scéně objeví hoboj, který evokuje pohádky, ovšem opět originálního rázu. Nakonec vše šťastně dopadlo a koná se oslava za zpěvu prostých lidí:)

Ágaetis Byrjun (pohodový začátek) - asi nejvíce písničková záležitost (což u Sigur znamená více vokálu a méně instrumenálních partů:)). Viděla jsem Jónsiho hrát ji živě - jeho procítěnost tomu dodala úplně jinou atmosféru. Nevím, o čem píseň je, ale být to lovesong, nechám se na to sbalit hned:) Zní to jako povídání si, bezstarostně, o čemkoliv, co nás zrovinka napadne.

Avalon - nejtišší a nejklidnější song. Vybaví se mi mlhy Avalonu, vidím řeku a na ní pluje loďka zahalená v šeru....

Vzhledem k tomu, že většina těch videí je amatérská, je na nich alespoň znát, jací lidé Sigur rós poslouchají:)