O jablečném octu a kyselých citronech

Tak jsem konečně částečně překonala svůj strach z výšek:) Nojo, už to tak bude, přemluvil mě a já lezla:) Držela se úchytů, mačkala nožky v lezačkách a padala do žíněnky na boulderu:) A taky se ho držela na bobové dráze, podělaná strachy, ale šťasná. Ačkoliv zase jen dočasně. Svištíte (no dobrá, tak tedy přiměřeně rychle jedete) na bobu, nohy zkroucené, ale nepomlácené, povlávající vlasy a objetí, alespoň na chvilku, než zase bude svítit sluníčko... Objetí ve tmě, která je pořád hlubší a hlubší, děsivější a smutnější, pořád ale s jednostrannou nadějí, že sluníčko vyjde... Svítí sice, když se díváte na rozmazanou krajinu utíkající venku az oknem, ale v ten moment jakoby utíkalo i něco jiného a už se to snad nemělo vrátit. A to vám vžene slzy do očí, už zase, ale dá se něco dělat? Cokoliv, na co sáhnete, se kácí pod rukama. Všechno padá do tmy, do hluboké studny plné můr. A duchů a strašáků. A čas plyne. Plyne zběsilou rychlostí a nenechá vás v klidu. Není nic horšího než čas, který ubíhá a vy víte, že už nestíháte. A že i když hrozně moc chcete a bičujete svoji vůli a všechny myšlenky jen k jediné věci, stejně ho nedoženete. Protože už vám to řekl.

Chtěla bych slyšet tvoji píseň

která by mne uklidnila

ukolébala k spánku

ukonejšila, když pláču.

Vím, že tě nikdy zpívat neuslyším

- nemáš rád svůj zpěv -

ale když mi hraješ, duchové odchází

aby v noci zase přišli, jenže

ty mi přece nemůžeš hrát věčně.

Před pár dny jsem snědla mísu kyselých citronů

a nebylo to dobré

pálilo to v žaludku

leč břicho nebolelo, břicho ne

je to kyselé, kyselé!

Nedá se to zajíst

ani vanilková zmrzlina nepomůže

chtělo by to odletět a

vzít mísu s sebou

všechno z ní vyklopit

a pak ji zahodit.

Jenže nemám křídla

a svatozář? Pche.

Utéct? Nohy neposlouchají.

Snad vylézt na vysokou horu a

rozhlédnout se.

Zavolat orly.

Na jejich křídlech uletět

a pak už se všem jen smát.

Před spaním jsem vypila

sklenku jablečného octa.

Ne, nechutnala mi.

Kalich hořkosti?

Kyselosti. Do dna.

Zkoušela jsem vycucat kostku cukru.

Rozpustila se

ve slané vodě

v kapkách slané vody.

Citrony nepřestanou být žluté

nebe modré

a tráva zelená

tma však může být temnější

a duchové strašnější.

Jen prosím nepřestávej

zpívata hrát.

Ať píseň neskončí

ať hudba hraje dál.