Prstem na mapě (a jednou snad i po svých...)

Včerejší čajovnový rozhovor mě zase vrátil do snění o dálkách a útěku pryč... absolutním útěku. Ovšem tyhle útěky, které teď budu zmiňovat, tak radikální nejsou:)

Snad se mi jednou poštěstí všechna tahle místa vidět. Nebo alespoň dvě tři z nich. Po vysoké, dokud se člověk nemusí na nic vázat a upínat, dokud nemá nikoho, kdo by na něj doma čekal, děti, které musí zabezpečit, dům, který musí ohlídat nebo ostatně jakýkoliv majetek, ke kterému by měl vztah. Na několik let se odprostit od jakýchkoliv hmotných statků, žít jen s tím svým obrovským batohem na zádech, který se dá rozbalit a zase sbalit, kdykoliv je potřeba.

Plány jsou veliké, upřímně v jejich naplnění moc nevěřím, ale člověk se musí snažit, aby dosáhl svého. Takže se budu snažit:) Dálky volají.

Začněme zlehka a "skromně" u sousedů. Vysoké Tatry. Jen si tak chodit po horách, vnímat jiný vzduch, měřit síly s přírodou. Zkusit to někdy na jaře nebo na podzim....Tenhle sen je možná i uskutečnitelný:)

Posuneme-li se jen o malý kousek dál, přivítá nás nehostinné Rumunsko. Tajemná země, která ještě dnes dokáže překvapit. Místa, kde se lidé nepromenádují v davech, často ani sami. Lesy a hory. A taky Transylvánie a samotný Vlad Tepes!:D

Zamíříme-li trochu (víc:)) na sever, dostaneme se až ke studenému ostrovu. Island. Můj cestovatelský sen č. 1. Jakmile budu jednou mít víc peněz po kupě (heh, dobrá, už teď se toho vzdávám...), moje první cesta bude směřovat sem. Více jsem si o Islandu zabásnila v článku, který najdete v rubrice Co se jinam nevešlo, takže snad jen obrázek, abych tu neměla resty:)

Zbývají mi ještě dva státy, které vezmu jako jeden, i když svého prohřešku jsem si vědoma :) Irsko a Skotsko, dvě země, ve které doufám víc než v Anglii, která mě Londýnem příliš neohromila. Netuším vlastně ani proč tolik pesimismu, ale Paříž se mi líbila víc...Londýn stačil jedinkrát:) Skotsko a Irsko, země s bohatou minulostí a mystickou přírodou. Zahalit se do mlhy a nevrátit se... Odplout z reality do snů a starých příběhů...

Ale teď už opustme vlastní dvoreček a podívejme se mimo Evropu. Aby to nebyl až takový kulturní šok, začněme Izraelem. Zvláštní země se zvláštní (ne)historií, plná rozporů a emocí. Těžko říct, jestli by její navštívení neskončilo spíše zklamáním, každopádně si myslím, že i pro nás nevěřící je Jeruzalém významným historickým místem. Ale kdo ví, jestli ty neustálé konflikty s Palestinou někdy skončí...Ovšem pozor, nejnovější zprávy podávají zajímavé informace...zkoukněte je tady: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=610731

To by bylo zase na celý samostatný článek, takže pryč od toho:)

A teď už přitvrdíme. Nejen v tom, že podívat se do těchto zemí pro mě zůstane spíš jen snem, ale také co se týče poměrů a kultury, životní úrovně a výhledů do budoucna.

Indie. Země, která zběsilou rychlostí mění svou tvář a jen ztěží se dá odhadnout, jak to celé dopadne. Ambice jsou vysoké. Aby však nepřišel krutý pád.... Přesto všechno může nabídnout neuvěřitelné kulturní bohatství a historii, které stojí za to poznat blíže než jen okukováním památek. Z Kalkaty prý mají zmizet rikši...není to ale škoda? Že prý nepřispívají k dobrému obrazu města jako takového, že pod nimi prý všichni vidí jen špínu a chudobu. Myslí se ale na ty, kteří nemají jinou možnost, jak se živit? Na staleté tradice, jenž se nedají jen tak změnit? Pokrok si žádá svoje... Je pravda, že já bych se třeba rikšou tahat nenechala, nelíbí se mi myšlenka toho, že mě má další živá bytost někam opravit bosa, po svých, tahat mne... ale jejich živnost jim nemá nikdo právo brát. V Kalkatě by mě spíš zajímala jiná věc - Dům umírajících. Pomáhat tam alespoň půl roku, samozřejmě že těžko lékařsky, ale s věcmi okolo, které se udělat musí. A povídat si s těmi lidmi. Poslechnout si jejich příběhy.

Indonésie. Vůně exotiky, obejdu se však bez moře, koupání a moderních hotelových komplexů. Žádný takový:D Tak snad jednou....Co takhle malou vyjížďku na slonovi?:D

Země vycházejícího slunce tu samozřejmě nesmí chybět. Článek o Japonsku jsem už taky jednou zplodila, najdete taktéž v rubrice Co se jinam nevešlo. Už jen kvůli bohaté historii a jejímu kontrastu se zázračně rychlým poválečným vývojem, japonskému extremismu snad ve všech aspektech života a krásné přírodě by stálo za to se sem jednou podívat...

Jestliže Island byl nejvěším, Nový Zéland je pak tím nejstarším cestovatelským snem. Ještě před Pánem prstenů jsem si ho zamilovala pro jeho přírodu, originální zvířenu a vóvečky:) (jsou to jednou ségry, tak musíme spolupracovat!:D). Kdo by nechtěl vidět tučňáky plácající se na trávě?

Navštivme teď americký kontinent. Kanada. USA mě nikdy nelákaly, snad jen Kalifornie by mohla být zajímavá. Kanada je ale jiná. Husté "tajga" lesy, hory, jezera. Takový domeček u jezera, u lesa...

A teď za teplem na ostrov Kuba. Ovšem až po "vycastrování", tedy až to oba Castrovci zabalí a (snad) se změní režim. Samozřejmě, už nikdy potom to nebude takové, obzvlášť až Američané odkoupí všechny krásné "staré ameriky", které kupodivu dodnes v ulicích Havany jezdí a nerozpadnou se. Snad se ale už brzo dočkáme....

Peru. Víme, proč tu je:) takže prostě Peru:)

Nakonec tu máme Afriku. Neláká mě islámský sever, ač milovnice (a třeba i budoucí studentka) historie, ani Egypt pro mě není numero uno. Pyramidy nejsou to, po čem mé srdce touží:D Takže sem jako první zařadím Niger - hlavně pro jeho kmenovou rozmanitost. Tolik různých etnik spatříte (spíše možná nespatříte:)) málokde.

Kongo. Tak tam to rozhodně není legrace. Přírodní katastrofy, lidské konflikty, nemoce...uff. Přesto mě to tam táhne. Risk je zisk, někdy. A tohle by byl velký risk.

Teď něco trochu pozitivnějšího. Nechci si Keňu malovat jako idylku, ale oproti jiným africkým státem mi připadá tak trochu jako oáza klidu... A proč Keňa? Zase pro svou etnickou rozmanitost. A zvířectvo:)

Svoje imaginární putování zakončím Tanzanií. Neúmyslně:) Národní parky a rezervace jsou dneska už zprofanovaná věc, ale já bych si vybrala nějaký menší "parčík":D,do kterého turisté moc nepáchnou...kdyby se zadařilo:) a Tanzanie také proto, že mám ráda šelmy...

Tuším, že je tenhle článek vpodstatě o ničem, ale je hezké snít a svoje sny si alespoň nějak promítnout:) A jelikož teď už jen sním a volám do dálky, je tohle zobrazení mojí divoké fantazie:)

Takže aloha! Ať se sny vyplní....