Tunelová vize (spolek chytačů bláznů)

Je uvězněn. Už mu vyzvánějí....Nahoře v kostele, v tom světě, který je tak vzdálen od tohoto. Bim, bim... Snad vědí, že je tady. Snad jsou to jen jeho zvony.

Chytili ho. Chytili ho v jeho vlastním těle. Nebylo kam se schovat. Obklopen stěnami a tmou a zpěv ptáčka se vytratil...

Pocit, že je prázdný. Teď už není nic, co by mohl dát ani co by mu kdo byl dát ochoten. Prázdný, je prázdný. Může být snad horší zjištění než toto? Tykat si s bahnem a špínou, co tu jsou všude. Kamarádka zatuchlina. Prošla snad takovou změnou ta krásná víla, co s ním vždycky byla? Teď už to lze jen těžko rozeznat.

Ach, ten vtíravý zvuk... Bim, bim, bim, bim, bim! Proč jen nejde přeřezat provaz, na němž se houpe ďáblův zvon?

Zkrátit. Skončit!

Kdy pro něj přijdou? A najdou-li ho znova? Vzduch se těžko dýchá. Vše živé je mrtvé a mrtvé mrtvým navěky. Rozezněly se bubny - doprovod smrtelného pochodu. Tam, tam nahoře....Tady je daleko. Hluboko.

Louže se mění v průzračné tůňky. A tma v tmu menší. Ano, je to zde...Našli ho. Proč jej uvěznili? Provedl něco, čím by se jim znelíbil? Žil zvláštní život. A slyšel zvony, jež nikdo neslyší.

Prokletí bláznů.

Zpívejme... zpívejme pro radost, když tak krásná hudba nám k tomu zní! Drásavý hrdelní zvuk, krystalický žal v celé své morbidní kráse.

Bim, bim, bim!

Tma pohlcuje slova. Mizí v neznámu; v ozvěně se rozletí chodbami, aby se nedostala k dalším uším. Dočká se vysvobození? Od někoho? Od něčeho? Jen zavřít víčka a hlasy umlknou...

Tma se přibližuje. Už jsou slyšet kroky. Teď, teď snad konečně. Ptáček zpívá a zvony utichly.

Konec bláznů.