Miroslav Zikmund a žasnutí

Tak jsme se s Péťou včera opět zabarikádovali v čajce a vydrželi tam téměř až do zavíračky - nu, po náročném a nedospalém dni byla relaxace potřeba:) A jelikož jsme toho spoustu namluvili, k druhému čaji (vodní víle:)) jsme si "nakradli" časopisy z bedýnky. A já v dubnovém čísle loňského National Geographicu objevila krásný rozhovor s polovinou dua H+Z - Miroslavem Zikmundem. A jedna odpověď se mi tolik líbila, že jsem si ji opsala na žvýkačkovníky (papír nebyl v dosahu:D):

Co je podle vás pro cestovatele nejdůležitější?

" Žasnout, ale nepleťte si to s výrazem být vyjevený. Žasnout je klíčové slovo. Když najednou nemáte pocit, že žasnete, je nejvyšší čas to zabalit a zůstat sedět pohodlně v křesle. Vyzkoušel jsem si to na vlastní kůži, když jsem byl s Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou v roce 2000 na Cejlonu. Kopírovali jsme trasu, kterou jsme projeli s Jirkou Hanzelkou, a já se tu a tam přistihl, že jim závidím, jak žasnou. Přitom jsem si v duchu říkal: no a co má být..., já už jsem to přece viděl... Jenže ten moment překvapení je klíč k poznání světa. A já se velmi obávám, že příští generace už to slovo nebudou vůbec znát. Přestanou žasnout. Všechno budou znát jen z televize, na počítači si pomocí internetu svět přitáhnou a nebudou mít hnací sílu někam se vydat. Nebudou mít touhu nalézt a zažít svůj pocit jedinečnosti."

No a pak už nás čekala cesta do Duchcova v naprosté mlze a tmě:)