Nitro nejniternější

Rozbít lebku kladívkem. Roztříštit na tisíce drobounkých střípků. To aby už nebolela.

Točil se celý svět. Přehršel obrazů, vidin a zvuků... Chcete si lehnout, ale za chvilku hned zas vstát a běžet, utíkat, létat... Na mysl přicházelo spoustu věcí a nejde je vnímat všechny. Přicházely, aby děsily nebo probudily fantazii, ale hned zase mizely, aby uvolnily místo dalším.

Po zmrzlé zemi plazil se had. A syčel... zlý sykot to byl. A zem byla ztuhlá a studená a chudá. A had byl spirálou, počátkem i koncem všeho.

Chtělo by se vzlétnout a odletět ze šedi a bíla a studena a pak si tam někde, daleko, zavolat spirálu k sobě.

Hlava z toho bolí. Nejde to ale popsat. Nejde o tom mluvit, nejde to vyprávět. Je to; a rychlé je to. Ale mluvit se o tom asi nemá...

Na studené planině nebylo ničeho. Ani křišťálu, ani hadů. Ani trsů trávy, ani vřesu. Jako mávnutím proutku vše zmizelo. A ticho tu bylo. Ale takové dusivé. Dávivé. Ztuhlé. Nedobré.

A byly tu zvláštní vůně. Vítr přinášel pach tlení a konce. Už brzy tomu měl být konec. Až spirála... Až spirála... Ale teď není spirála. Není ničeho.

Je to divné. Bylo divně. Moc se neusmívá, spíš sykot slyší. Sykot hada, žlutě žhnoucího, hada proroka. Což ty krajiny, které vídá, jsou skutečné?

Kdosi sňal z lampionu barvy, tlumené světlo zmizelo. Zůstala jen svíčka, sama a odhalená, ostré světlo, a ležela na studené zemi. Plamínek plápolal a smál se všemu.

Juchej!

Stojí tu sama a přece má větší moc než to okolo. Pustá krajina, chladná a nepřátelská - a proti té teď bojuje světlem a tím, co její plamen nese. Ona je také spirála.

Chtělo by se křičet. Ať přinesou kladivo...Křičet by se chtělo. Moc nahlas.

Valila balvany. Těžké a ohromné balvany, jež doteď zle a zároveň smutně pozorovaly planinu. Kámen byl studneý a bral si život. Tep z dlaní odcházel, aby proudil kamennými žilami. Buch buch, buch buch...už i kámen tu žije. Zlé, zlé kameny...

Za okny stála postava. Možná. Něco chtěla, ale neříkala nic. Možná čekala. A bzučelo to tu jako v úle. Sršeň je to...Zlý sršeň, co chce ubodat. Ubodat, ubodat!!

Na zdi visí tělo. Dlaně má obrovskými hřeby přibité ke stěně. A ústa... Ach, ústa...Ústa má také přibitá. Jsou rozevřena v děsivém a němém šklebu - a přitom nejsou němá. Víčka se chvějí, ale oči jsou raději zavřené. Co za hrůzy už spatřily....

Ústa přibitá a tělo visí dolu. Kůže rozdrásaná od psů, kteří ani neštěkají, jen lační po kořisti a sápou se a sápou...A trhají maso a němá ústa nejsou němá, avšak nic říct nemůžou. Za okny ponurá a studená krajina.

Tělo už nic neříká. Už nemá sílu. Přijde zem. Přijde spirála. Znovu bude rozsápáno, znovu, znovu začátek po krutém konci.

Je to moc myšlenek.Moc, tak moc až z toho bolí hlava a slzy se hrnou do očí. Ne ze zármutku, ne z neštěstí, spíš z lítosti. Ale hlavně nevědomosti. Co je tohle všechno? A proč se psi sápou na nebohé tělo?

Těžko uvěřit, ale slzy už pálí. Derou se ven. Z lítosti.Každý, kdo tu hudbu chladu někdy slyšel, plakal. Noty vybírala sama obloha; ty těžké tóny volily mraky a mlha diktovala akordy. A spirála... Každý plakal.

Vidět svět přes dvě různé plenty. Jednou je plot a druhou kapky vody. Věci ztrácely tvar a měnily se tak náhle. Měnily se v mlhu plnou měkkých světel, která ještě chtěla prosvětlit přicházející tmu. Jako lucerny u vody, na řece. Zvuky utichají. Ale v uších je hukot. A pak stále hlubší ticho. Děsivé ticho, co se plíží, aby nakonec pohltilo. Prostoru už není. Neplatí jeho zákony. Pohlcuje, co mu přijde do cesty. A pak to vyvrhne zmatené a choré. Stanice : U plotu. Čas: o dvě minuty více.

Obličej bledne do ještě bledší bledé než obvykle.

Kapky vody se drží na stěnách lahve. A smyčce - teď jsou zase slyšet - znějí tak drásavě, mohutně, mocně! Třpytivé kapky schovány za dírami v plotě. Lehce zamlžený pohled na ty perly a znovu ticho, nepřirozené.

Srdce buší. Málem exploduje. Než se zastaví. Moc myšlenek, už zase moc myšlenek...

Bože, proč je takové ticho? Ticho...Moc myšlenek! Proboha prosím, pryč s nimi!

Ale je potřeba uchovat ten svět. Z kapkami vody v tlumeném světle. Jenže někdo musí přijít na pomoc.

Někdo? Někdo! Někdo....

Aby nedošlo k plagiátorství nebo konfliktům - obrázek je odkudsi stáhnut.

Už zase slyším ty komentáře...jenže tohle je nitro nejniternější. Já za to nemůžu, že je to chaotický a ... divný. Nitro nejniternější.