Radůza

Hahaha.

Včera jsem byla v knihovně. Tentokrát jsem neměla ani ponětí, co bych si měla půjčit.

"Když na vás tak koukám... nějakej podzimní splín, co?"

" No, dá se to tak říct."

"A chcete, aby vás to ještě víc dorazilo, nebo spíš rozveselit?"

"No, to já právě nevím... třeba obojí."

Takže jsem si na rozveselení odnesla klasiky UB 40, který jsem měla už tak čtyřikrát. A na druhej případ?

"Tak si vezměte Radůzu, ale Při mně stůj je půjčený."

Hahahaha. Radůza. Ta tu dlouho nebyla.

Andělové z nebe - jak veselé album.

Autobus
Veze mě noční autobus,
moje šťastný číslo,
tak to se mnou, ještě zkus
to víš, taky mě to zkříslo.

Veze mě noční autobus prej na sedačce kožený,
na nebi visí Malej vůz, už je to ložený.

Ručičky na hodinkách, tik , tak
a zas je mi kách, sype se na stěnu hrách.
Ručičky na hodinkách, tik, tak a zas je mi kách
a noha přes další práh.
----------------

Nebo ještě "lepší":

Sedím tiše

Sedím tiše, nerozsvěcím
nemůžu se ani hnout
ještě si dám tak dvě deci
a pak zkusím vypadnout

Začalo to obyčejně
na půjčeným kanapi
zavři oči, objímej mě
zhoupneme se já a ty

Sedím tiše, nerozsvěcím
ruce skládám pod bradu
i když chápu, že nejde o nic
nějak ztrácím náladu

Probíhá to obyčejně
pokecaný ubrusy
Nechoď nikam, objímej mě
žádný další pokusy

Sedím tiše, nerozsvěcím
na stole stydne večeře
na stole stydne něco s něčím
a pes škrábe na dveře

Skončilo to obyčejně
v zastrčený ulici
Ty máš bílej obličej
mě vede frajer v placatý čepici
----------

Ráno

Lásko má, pojď blíž
lehni si ke mně
Vzbuď se, jestli spíš
stiskni mě pevně

Ráno, ráno
je to dávno…

Vzbuď se, jestli spíš
ještě mě líbej
Miluju tě, víš
svět je tak divnej

Ráno, ráno
je to dávno
--------------------------------

A ještě jedna chuťovka (která se mi hudebně tolik nelíbí, ale je opravdu "vtipná"):

Co mě to bolí

Co mě to bolí
Co mě to bo lí, přece by nemělo.

To někde v polích, srdce mi umřelo.

Co mě to pálí, že ani nezaspím.

To se mi zdály, takový smutný sny.