Ozvěny ANIfestu v Teplicích - ano nebo ne? (Přidány fotky)

listopadu 24, 2008

Ozvěny ANIfestu v Teplicích - ano nebo ne? (Přidány fotky)

Tak za prvé - samozřejmě že ano:)

Ano pro nápad, ano pro program a dramaturgii obecně, ano pro anifestový tým, ano pro celý ty čtyři naprosto perfektní dny.

Ale nic není černý nebo jen bílý. Takže i tady jsou ne.

Ne za málo lidí - proč proboha i dneska ještě lidi radši sedí na zadku u televize a sledují ty krávoviny, co tam běží, než aby šli třeba na procházku a spojili ji s návštěvou kina, kde nejenže můžou vidět kvalitní a zábavný filmy, ale ještě je to skoro nic nestojí (jak to vystihla Romči maminka: "Tak za dvacku jsem v kině už sakra dlouho nebyla..." :-D). Ne za přístup šatnářů a šatnářek v DK (podotýkám že ne vždy). A největší ne zkrátka za nezájem lidí o nějakou inovaci ve městě. Ale nebudeme se rozčilovat, že:)

Takže teď už k samotné velké "ekšn".

Všechno začalo ve středu schůzkou v DK. Projevila se tu lehká zmatenost a u některých (přece nebudeme pana Bubala jmenovat:-D) i těžká skleróza a chaotičnost. Štáb si nás rozebral a konečně seznámil s tím, co že to vůbec budeme dělat. A pak následovalo naprosto skvělé proškolení:) SIce jsme pak odcházeli stále ještě s pocitem, že nevíme, co to druhý den máme dělat, ale těšili jsme se a to bylo asi nejdůležitější.

Ti šťastnější po školení odešli, já se už plně zapojila do pracovního procesu na akreditačním oddělení. A vzhledem k tomu, že mám hodného přítele, zůstal tam až do večera se mnou a přinesl mi večeři :-)

Ájincu čekala navigace a pomoc se Školičkami animace, Jakoubka (:)) promítání v Kině Květen, Barušku hlídání "vipíček" na Estrádním sále, Odru promítání tamtéž, Romču šatny, Alču s Vojtou tiskovka v divadle a mě infocentrum a akreditační oddělení. Živo bylo jen během dopoledne, kdy se nahrnuly mateřské školky nebo nížší třídy základek na Školičky a promítání večerníčků (takže Andrejka s Romčou měly plno práce s oblíkáním dětí - "Čí je tahle bundička?" "Moje! Ne, ta vlastně není moje, mně se jen líbila..." nebo: " Vy jste ta Arkádie?" "Ne, my jsme z Novosedlic...")

Alenka s Vojtou měli plno práce na tiskovce a my šťastnější jsme se celý den flákali, popřípadě vysvětlovali cizincům a netepličákům, kde se dobře najíst, kam se jít vykoupat nebo kde že najdou svůj hotel:-D.

V pátek to bylo v podstatě podobné, pracovní povinnosti zůstaly stejné, jen Kubík s Péťou dorazili až na odpolední směny:) Péťa vystřídal Barušku v hlídání VIP řad, které by se stejnak nezaplnily ani z poloviny, i kdyby se tam pouštěl každý, kdo přišel, takže se nejednou stalo, že místo naší práe jsme byli vyzváni, ať děláme publikum, aby sál nebyl tak prázdný. Promítání pro zhruba dva lidi na každém pásmu jsem opravdu už dlouho nezažila. Filmy byly samozřejmě úspěšnější, sobotní Vynález zkázy, Trnkovy Staré pověsti české nebo Potkali se u Kolína by si našly diváky kdekoliv. A to je to smutné. Lidi chodí jen na to, co znají, ale nic nového nevyzkouší. Zářným příkladem byli právě Pojarovi medvědi od Kolína nebo Fimfárum 2, kam přišel alespoň někdo. Svou návštěvou nás poctil i Míra - bývalý maturant paní Müllerové, který s estetickým seminářem dorazil na Školičky animace.

Největší úspěch celkově zřejmě zaznamenala Persepolis, což byl i pro mě naprostý vrchol ANIfestu. Super film, zajímavá kresba, chvílemi mrazivý děj a vtipné dialogy. Odcházela jsem s moc dobrým pocitem, že všude na světě se dá dělat kvalitní umění. Nejen v euroamerické kultuře.

Po skončení pracovní doby jsme se s Péťou jeli nacpat do KFC (aach jo....uf:)) a završit tak další úspěšně zvládnutý den. A pak šup do hajan...

A sobota? Sobota byla zajímavá:)

Ráno se nám nechtělo vstávat, ale práce volá a sněhová nadílka mohla konečně vylákat lidi do ulic. Sice se tak nestalo, ale budiž.

Lidé opět stejní, práce taktéž, Andrejka s Vojtou se tentokrát podíleli na zařizování semináře k Institutu animované tvorby v divadle, já se konečně taky mohla podílet (běhání sem a tam jen v tričku mezi divadlem a DK ovšem asi nebylo úplně ideální). Ale lidí pořád zoufale málo.

Takže jsme se každý zabavili po svém - Péťa si vyhrál s aranžováním prospektů, Andrejka a Vojta zkejsli v divadle, Tubíštu hlídal plazmovku, Ondra s Barčou se dívali na filmy v sálech a já na filmy na plazmovce naproti naší akreditaci. Alespoň jsem si je zkoukla všechny:)

Čas nám opět pomohl zkrátit Míra, který si na sobotu dal takový menší půldenní maraton, končící (i s námi) před půlnocí a velice mi zvedl náladu po jedné nečekané a nevítané návštěvě:)

Tubíštu s Péťou se pak opět jeli nadlábnout do KFC a mě a Romču čekal závěrečný koncert pana Skoumala a pana Vodňanského v divadle.

Ve zkratce řečeno - dlouho jsme se takhle nepobavila a s Romčou jsme se shodli, že to byl úlet, jojo, úlet:)

Dům hoří, dům plápolá, dědeček se češe.....A jak uspat slepici? Položíte ji jedním okem na čáru a ona usne...

No a na závěrečný raut se už dostavili všichni v plné parádě:)

Vládla tam úžasná nálada, všichni se lehce přiopili z dobré nálady a na oslavu, jídlo bylo mňamózní...a vůbec.

S Kubíkem, Vojtou a Péťou jsme se pak ještě vydali na poslední promítání - pásmo Nostalgie v animaci (někteří tam chrněli:-P) a nakonec opět vrátili na raut, kde s ek nám připojily Míša s Luckou a Jeník Bubal, který tam celý Anifest lehce zmateně pobíhal a kontroloval, jestli hlídáme plazmovky.

Všichni byli samozřejmě moc milí, usměvaví, ochotní, sympatičtí, fajn atd.atd. (Ájinco, na co jsem ještě zapomněla?:-D)

Stejně tak všichni z týmu Anifestu, byla to moc fajn spolupráce.

Teď už zbývá jen do května rozhlásit, co že to ten Anifest je, aby až tu bude "velký" fesťák, dorazilo více lidí, než tomu bylo teď. Protože tohle bylo zoufalství a maximálně to vypovídá a zaprděnosti Tepličanů.

Proboha lidi, vzpamatujte se.

V květnu to bude velký:)

Další (mimochodem ty zajímavý:)) fotky bych měla dostat během tohoto týdne, takže se tu pak objeví ještě samostatně.

Díky moc za ANIfest všem, kdo tam byli:)

A tady jsou ty zbylé slibované fotky od oficiální fotografky:)