Cleaning Day v Tiských stěnách
Člověk prostě občas potřebuje někam vypadnout a pročistit si hlavu. Na místo, ke kterému se mu nevážou žádné vzpomínky, pokud možno je tam minimum lidí a hlavně božský klid. Ideální je být tam sám, ale úplně sám není rád nikdo, proto je fajn tohle všechno absolvovat ve společnosti někoho dalšího. A pokud ten někdo je ve stejném rozpoložení jako vy a výlet potřebuje z těch samých důvodů, není co řešit.
Takže jsme se v neděli s Ondrou vydali do Libouchce a následně Tiských stěn udělat přesně takový cleaning day:)
Ve vlaku se mi sice chtělo hrozně spát, ale ústecká snídaně mě probrala:) Poránu nebyl ani v Libouchci, ani v Tisé skoro nikdo, takže to svůj účel splnilo. Prolezli jsme Tiské stěny snad všude, kde se dalo (zamrzlé schody - klouzačky - s nechutně studeným zábradlím radši nepřipomínaje:), příště bez adrenalinu:-D), objevili "krápníky" (srnčí dědictví z prasklého močáku:-D), zmrzli, prošli se, pokecali a hlavně pročistili hlavu. Dokonce i azuro chvíli bylo. A pozor: kombinace kakao - česnečka fakt není tak nechutná, jak by se mohlo zdát...O:) Na Sněžníku mě málem přejel pan profesor Řehák, jak mi bylo později řečeno, taky jsem zjistila, že bez brýlí fakt nic nevidím (i když, to imaginární psí spřežení nebylo vidět ani v telátku:)) a že i v Jílovém "na konci světa" čepují pivo do originálních sklenic, tudíž i tam vychutnáte gambáče z gambáče a mušketýra z mušketýra:-D
A dole v Jílovém jsem ještě chtěla blejsknout pána s lopatou, ale - nedopatřením - jsem zapomněla vypnout blesk a jak to na něj v tom šeru cvaklo, radši rychle zmizel a bylo po focení:)
Tady je výcuc z fotek, co jsem pořídila, ale jelikož čekám an fotky tak milionkrát lepší kvality a moc jsem díky tomu nefotila, jsou tu jen věci nevalné, leč nostalgické:) Lepší fotky se tedy brzo objeví v dalším článku...toto snad jen pro dokumentaci.
-
I tito pánové se radši schovali u auta, když si všimli, že je fotím...ani zakamuflování tím, že jsem se schovala ze Ondru fotícího silnici, se nepovedlo:-D
-
-
-
-
-
Kolem téhle barabizny (no dobrá, tak "objektu") bych se zvládla ochomejtat hodiny... kdo mě zná ví, že prolejzání starých domů je něco pro mě:) Viz Lověna, stará stodola kdesi u Prahy, od které mě někdo musel dlouho odrazovat, ať tam nelezu, domy v Řetenicích a podobně...že:)
-
-
-
Tak a schválně, kdo ho pozná:) Ano, je to sám Robáš Smithů a ani on nemohl chybět! Vzala jsem ho sebou "vyvenčit", ať taky za svůj život vidí sníh...:) Toto je bohužel jeho jediná dochovaná fotka, kdy sedí na čemsi, co vypadá jako nechutná obluda ze Star Wars (tím ksichtem...), ale do záběru mi chtě něchtě vlezla mumínkovská rukavice.. tak mi to snad Robáš odpustí;)
-
-
Čímsi se mi zasvinil objektiv:-D
-
I když je to nedetailní, tohle jsem sem musela dát... Vypadá to, jako by si spolu ty dvě skály povídaly, tak moc se doplňovaly....
-
A takhle se Ondra diví divotvorným divům divným:-)
-
-
-
-
-
-
-
Mega Tetris?:-D
-
Jedno ze srnčích dědictví:-D Ale budou lepší!!!
-
-
-
Za tohle já nemůžu, to asi ty neustálé přechody z kapsy ven a zase do kapsy:-D
-
Pod Sněžníkem vede dlouhá řada telegrafních drátů.... bez těch by to u mě nešlo:) Ale i ty budou lepší:)
-
Mravenečci prťaví....
-
A tolik sněhu je na Sněžníku!:) tady někde mě zřejmě málem přejel pan Řehák...
-
Zbytek fotek a dokonce i v lepší kvalitě než tady v Galerii - Místa - Tiské stěny. Zbytekslibuju v nejbližší době;)
A ještě pro zajímavost...
Po kliknutí na virtuální procházky uvidíte víc... Tak nějak to tam vypadá v létě. Asi bych se tam ztratila:D
Komentáře
Okomentovat