Was ist das?.....

-

Nad ránem, ale ještě ne šero, taky ne tma noci. Splývá v jedno tik….Těžko říct, jestli by nebylo lepší spát. No, ale co když to nejde…?

Záclony se pohnuly. Chtělo by to spravit okna. Taky do nich teče a vržou.

V bytě dole zavrzaly dveře. Někdo se probudil moc brzo.

Jak dlouho tam dole asi stál? A čekal vůbec? Nedívej se na mě..nemluv na mě…

Ta druhá svíčka ještě nedohořela. Vrhala polomrtvé stíny na zdi; za chvíli měly zmizet. Spolu s ránem, spolu s tím novým.

Ležím v tom pokoji? V tom nahoře, v podkroví, s balkonem a oknem ke hvězdám? Nebo jsem "doma"? A co med?

Chci pryč.

Nedívej se na mě pořád…

Brzo se bude rozednívat. Dole jel právě vlak, první ranní.Ještě pořád je tohle všechno mimo mě. Nad ránem se teprve vracím ze svého světa, vracím se k těm provlhlým oknům a studenému vzduchu…

Včera večer, když byla tma a my stáli na schodech…(Nemluv na mě!!)… Černá a šedá a žlutá se slily v jedno a všechno ztichlo a plulo kolem…tiše vibrovalo…chvělo se…a čekalo…

Nedotýkej se mě.

Je třeba rozsvítit? Ještě ne.

Na parapetu leží mrtvá můra. Ta, co jsem ji včera nepustila ven. Zabila jsem ji?

A co med?

Kouř stoupá ke stropu a světlo svíček se mihotá, jak i plamínek umírá. Ale to jsem zase zpátky. Přetočit pásku a stisknout Pause. Než se rozední.

Zbytky tebe ve mně pořád ještě doutnají…kde to vzali proboha??? Ne, už ne…

Bude mlha. Určitě.

Nechci nic slyšet…Kousek mi chybí? Zapni si knoflíček...bude s tebou. Vydrží.

Kolik je tak hodin? Bude svítat?

Ještě na to nezapomněli. Ne, ještě ne… jen se jim to musí říct. A kdo jim to poví?

Nemluv na mě….

Toužím, a chci se tě dotknout, zpívá Vincent....