Karamazovi vs. Bobule

Že to je podivná kombinace a že porovnávám něco, co porovnávat ani nejde? Ok, ale s těmito filmy jsem strávila včerejší dopoledne a i když jsem asi udělala chybu, že jsem si je pustila hned za sebou a narušila si tak atmosféru z jednoho i druhého, přece jen mě každý z nich zanechal v určitém rozpoložení, které sem teď chci nějak přenést a třeba i někoho nalákat na jejich zkouknutí....

Takže nejprve se pustím do KARAMAZOVÝCH, i proto, že byli první na řadě.

-

-

Jakožto neznalec Dostojevského díla jsem spíš byla zvědavá (podle pochvalných recenzí) na herecké výkony a přenesení "hry do hry". Zpočátku je všechno pohoda, autobus s divadelním souborem Dejvického divadla si to vesele štráduje směr Nové Hutě v Polsku, kde se má konat alternativní festival divadla, tance apod. Zezačátku se dá lehko vystopovat, kdy herci "hrají" a kdy "žijí". Jak se ale prodíráte filmem, je pořád těžší a těžší sledovat, kdy se naplno ponoří do své role a kdy už je to zase realita... tragédie polského údržbáře, pro kterého samotného nakonec herci hrají, přenáší drama divadelní do skutečnosti. Do toho všeho naprosto perfektní industriální prostředí oproštěné od veškerých kulis (když já industriál ráda:D), výborné herecké výkony (Trojan nezklame snad nikdy; tady se stylizuje do totálního šílenství, přirozený Igor Chmela, který má v sobě něco, co mě nutilo pozorovat ho bez mrknutí oka - i jeho role mu naprosto sedí -a ještě má zvláštní charisma, Martin Myšička, na kterého se - narozdíl od jeho role v Šeptej - už hezky kouká, pro role nesympatických "debílků" stále předurčený Radek Holub nebo polský údržbář se smutným pohledem...), strhující scény- výborná je třeba ta s loutkářem vodícím mončičáka...

Těžká látka, těžké pochopit. Všichni jsme Karamazovi, jak se často píše. Možná by bylo načase si to dílo přečíst.

Jeden z těch "jiných" českých filmů, který nemá bavit, ale donutit trochu myslet. Perfektní a strhující. Bez přehánění:)

------

A teď tedy k BOBULÍM.

-

-

Zima je dlouhá, a tak není na škodu si trochu připomenout léto, nebo spíš se na něj začít těšit. A Bobule jsou letní atmosférou prošpikované skrz naskrz. Depka z Karamazových ještě nestačila pořádně dosednout a už jsem se zase řehnila smíchy. Možná jsem měla Karamazovi vstřebávat déle, ale čas tlačil...

Za prvé: je mi jedno, co říkají kritici. Bobule jsou fajn komedie a rozhodně mi káply do nálady.

Za druhé: pořád lepší komedie tohohle typu než další Kameňáky nebo milion Snowboarďáků.

A teď už k ději:) Honza (Kryštof Hádek - když už jsme u těch herců, i na něj se kouká moooooooc příjemně:)) a Jirka (mladší Langmajer - bráchu rozhodně nezapře) jsou podvodníci v Praze a vydělávají jakkoliv, jen ne legálně. Honza se dozví, že jeho dědeček z Moravy, který ho odmala vychovával, je těžce nemocný a rozhodne se mu (opět nelegálně) zajistit dovolenou v zahraničí, aby si starý pán ještě užil. S Jirkou si zatím vezmou na starost jeho vinice a zájezd Pražáků na košt.

Někdy hodně vtipné scény, žádný buranský humor, který byste možná v prostředí vesnice čekali, snad až trochu moc naivně a hloupoučce ztvárnění Moraváci, krásné prostředí, pohoda a někdy až poetika, lehká melancholie (pro ty, kteří si při některých scénách vybaví svoje vzpomínky), láska a erotika (je pravda, že Tereza Voříšková alias Klárka je opravdu krásná slečna)... a peří létající z peřin musí být super:)

"Jak se pozná, že je zdravá?" - "Poránu si nalije sklenici bílého vína..." Tak jdeme na to:)

--

Takže, suma sumárum - samozřejmě, že Karamazovi jsou lepší a kvalitnější film. Dnes se na ně chystám znovu... Ale pokud zrovna od filmu nečekáte odpovědi na filozofické a existenční otázky, jste těžce melancholičtí a nostalgičtí a nejradši byste teď vypadli někam do vinic střihat hrozny (heh...:)), pak vás nezklamou ani Bobule.