Horská pyraňa - pohádka

Varování pro nezasvěcené: tato pohádka je plná symbolů, které asi pochopí jen Nebel, možná se chytne i Ikary, ale co jiného dělat v době, kdy je jeden hodně, ale opravdu hodně naštvanej a projevuje se u něj ona typická býči povaha (rozuměj většinu času klid až flegmatismus, ale pak přijde něco, co býčka rozlítí do nepříčetnosti, že má chuť kolem sebe házet nábytek---), co pak dělat jinýho, než se z toho vypsat (případně vymalovat), aby jeden ušetřil svůj nábytek škod?:-)

Tak tedy

Horská pyraňa

Žila byla jednou jedna pyraňa. Ona to vlastně nebyla úplně regulérní pyraňa - ona to byla úplně obyčejná RYBA, co se jen tvářila jako hrozně zlá a drsná pyraňa. A protože často pobývala v horských oblastech, byla to horská pyraňa.

Začalo to zřejmě tím, že kolem nabourala totem (mohou ryby bez nohou jezdit na kole? Mohou, protože mají ploutve, ne nohy. Jen pozor, aby o ně nepřišly - xxxx) a přestala vyvěšovat vlajku. Asi ale měla totemovat dál a plavat si ve své horské tůňce - a nezaplout do vod údolních, zamořených uhelnatým vzducehm a lidmi. Protože ti pro ni jsou lákavou kořistí; a bohužel většinu času snadno ulovitelnou. Jenomže to pyraňa ještě nepotkala býčka.

Býček nikdy neměl pyraňu rád. Přeci jen, pyraňa si plave ve svém rybníčku, pyraňa je voda, zatímco býček má radši vůni hlíny a země. A býček z pyrani neměl dobrý pocit, ani když se pyraňa snažila, aby to tak nebylo. Ovšem z následujícíh událostí plyne poučení, že ač se prý na první dojem nemá dávat, málokdy zklame. A pyrani jsou přeci jen pořád pyraňami.

Jednou se stalo, že se pyraňa a býček potkali na stejné louce. Byl tam s nimi i mořsky konik, ale ten jen přihlížel, tentokrát měl ocas stažený a moc neřehtal. A pyraňa už delší dobu nějak podežřele proplouvala kolem býčka, až byl býček nucen změnit názor. Co když první dojem klame a pyraňa není tak zlá...

A tak se tato naprosto nesourodá dvojice dala do řeči. A voda ani hlína jim kupodivu nebyly překážkou, po celé té době plné nevraživosti zjistili, že si celkem rozumí. A všichni se divili.

Zanedlouho na to pyraňa býčkovi navrhla, že by jej ráda potkala i jinde než na louce. Proč ne třeba v Orient Expresu? A tak spolu vyrazli na divokou, exotikou prosáklou jízdu, která trvala až do rána. Spolucestující jim dělal nebezpečný jednorožec a paní Šíša a ta jízda jakoby neměla konce. Pěkná cesta to byla.

A ani nebyl čas se po tom dobrodružství vyspat a už tu byla pyraňa s dalším návrhem, tentokrát být opět na své "domovské" louce. A býček si připadal spokojeně. Moc netrkal, byl z pyrani nadšen a začínal mít pocit, že konečně může opustit své rodné stádo - že vůbec může opustit stádo - a vydat se na průzkum horské tůňky. A to ještě pyraně nestačilo. Chtěla s býčkem jet až do Irska, přímo do hlavního města. A tak tedy spolu jeli do Dublinu. Z pyrani se stala zlatá rybka, přesně taková, jakou si býček vždycky přál poznat. Vždycky chtěl s rybkami kamarádit, jen mu to nikdy nevyšlo. Všechny zlaté rybky ho opustily nebo se až příliš nachlemtaly vody; staly se na ní závislými a utopily se. Ale tahle se zdála být naprosto v pořádku.

A pak, nad ránem, se býček s rybkou vydali k býčkovi. A zlatá rybka byla tou nejzlatější rybkou, jaká v tu chvíli mohla existovat, a býček věděl, že mu splní každé přání. V tu chvíli to byla kouzelná rybka. A moc hodná rybka.

A druhý den také. A další také. A tak ještě několik dní byla nejhodnější rybkou pod sluncem. Po pyrani jako by se zem slehla.

Až jednou si pyraňa usmyslela, že býčkovi nabídne, aby prozkoumal její horskou tůňku, i se zbořeným totemem a nevyvěšenou vlajkou. A tři peřiny i mlha nad ránem i bahno v lese a listí a hrábě, to všechno bylo kouzelné království, kdy bylo dobře nejen býčkovi, ale podle mořské panny i pyraně. Prý. A býček propadl ostrým pyraniným zubům. A začal se pomalu topit, pomalu klesal do temných hlubin horské tůňky, aniž by byl věděl, co jej čeká.

A ze zlaté rybky se zase definitivně stala pyraňa. Hodně, hodně moc zlá a dravá pyraňa, co má zase políčeno na dalšího nešťastného tvora. A ne jednoho. Už jich totiž schramstla nepočítaně a zřejmě má v plánu v tom pokračovat.

Býček se málem utopil. Ale byl včas zachráněn. nenechal se stáhnout do hlubin, nenechal se kousnout. Ale hodně se rozlítil. Z býčka vyrostl býk a pyraňa mu dnes zamávala rudým praporem před očima. A to neměla dělat. Ještě býčka nezná. Teď už je býkem s hodně ostrýma rohama, hodně zlým býkem. A to jen díky pyraně.

Býk by totiž pyraně nejradši ustřelil airsoftkou hlavu a třeba i to, čím si může zadělat na jikry. Aby z pyrani nakonec nezůstal kaviár...

-------

Tato pohádka má prozatím otevřený konec. Dokud z pyrani doopravdy nebude kaviár, býček se neuklidní.