Jabloň za plotem a kohout bude k večeři...

Na lístky jabloně zase
prosvítá sluneční mozaika. Lehce se chvěje, jako by se bála... Křehká, proměnlivá, nestálá. To ten kohout je větší hrdina, i když důvodu k tomu nemá. Zachrání ho někdo, aby večer neskončil na talíři?....

Kopřivovou vodu na vlásky a borůvky na oči. A jahody na rty. A ticho...

Ne, ráj neexistuje. Ale jeho napodobeniny ano. Ale proč jsou i napodobeniny tak drahé a vzdálené? Cesta je stejně useknutá jako Ještěrčí ocásky...A bludičky kolem ní chodí rády. Světýlka pláčou. Jabloň pláče. Dotyčná pláče. A k večeři bude kohout.

Až zase vlaštovky potáhnou na jih a vítr bude vonět podzimně, chladivě, jabloň se vzpamatuje. Do té doby se bude dívat přes plot k sousedům a tiše závidět...

Stýská se mi, černovlásko, po toužení - když jsi se mi něžně smála rozespalá...stýská, zůstala jsi mi pod víčky, dohořely knoclíčky, uschly tvé slzičky a dveří skřípání nese mi stýskání, stýská se mi, černovlásko...

Ne, nejsem černovláska. Tak možná proto.

Spodní výr má zase jednou sílu. Musíme ho poslat pryč. Musíme? Inu, dobrá. Musím...

Co když mu upeču povidlové buchty? Nebo usmažím palačinky? Udělám jahody s cukrem a smetanou? Ba ne. On zůstane. Studeně zírá a čeká. Na co, to mi poví zase jindy. Pokud vůbec někdy.

Kohout zase zakokrhal. Sedí na plotě a tupě se dívá. Možná je v něm víc strachu, než dává znát; je mi ho líto, ale co se dá dělat. Musí pryč...

Holčičky si vždycky říkaly: "Až udělá tohle a tohle, vezmu si ho za muže!"

"Až udělá tohle a tohle, budu vědět, že to je princ!"

"Budu ho chtít, jenom když udělá tohle.."

Dobrá, vypusťme tu svatbu. Ta je dneska spíš přítěží. Tu ne. Ale...

Až přijde a namaluje mi na záda ducha... Ten poslední dílek sluneční mozaiky na lístech jabloně. Až přijde a bude malovat ducha, aniž by se ptal, aniž by mluvil, aniž by zjišťoval... pak bude jedno, kdo to je. Jak vypadá, jak je starý, kým vlastně jinak je. Ale bude vědět; bude malovat. Bez otázek.

On nepřijde. Ale je pěkné o něm snít. O malíři, jenž nemluví. Němý, ale umí mluvit. Jen to nepotřebuje.

Pozdravujte ho tam někde, v té fantazii. Ruka na skle zklamala. Sbohem, malíři a trhači jablek...