Hieronymův tanec se Smrtí - pro potěchu Zazvorkovy duše

Včera jsem konečně, po celém měsíci, dočetla Jméno růže. Vskutku nádherná kniha, mrazivá, plná vědění, rozporů, hrůz, víry a nevíry, umění, krásna i sil pekelných. Nečte se lehce a rozhodně to není žádná oddechovka na letní odpoledne. Ale má sílu. Obrovskou.

Po celou dobu, co jsem ji četla, jsem si k ní pouštěla Dead Can Dance - zase po dlouhé době. A všechno mi souviselo se vším - při čtení Jména růže jsem si vybavovala apokalyptické výjevy a démony od Hieronyma Bosche (v podstatě jediného umělce, který mne z doby před 19. stoletím zajímá) a zároveň jedno z alb DCD má na svém přebalu detail z obrazu Zahrada pozemských rozkoší právě od Bosche.

Mrazivý a prazvláštní byl ten středověk. Děsivý vizemi, iluminacemi a ilustracemi příšer, démonů, Antikrista, děsivý i smýšlením lidí.

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Kvalita je mizerná, proto doporučuji otevřít si obrázky v Galerii ( Art - mistr Hieronymus) a zvětšit si je - protože u Hieronyma jde i o jednotlivé bytosti, o každou postavu z jeho děl... prohlížejte dobře. Třeba si najdete i své démony a můry.

-