O panáčku z jeřabin a práskači havranovi

Včera, po Zázvorkově brutální fyzické námaze v chlorované vodě, následném běhu domů ve vodě dešťové a ještě následném výstupu do našeho skvostného bytu v kukani sedmipatrové (:-D) se kolem deváté hodiny večerní v pelechu zrodil v hlavě Zazvorkově a v hlavě Peťulově tento příběh. Vzhledem k výše jmenovaným okolnostem žádám o shovívavost co se děje i výrazů týče :-D Pomlčkou na začátku řádků odděluju myšlenkové pochody každého z autorů - začíná Zázvorek :-)

-

- Byl jednou jeden panáček z jeřabin. A ten panáček z jeřabin bydlel v jeřabinách. A měl kamaráda havrana.

- A ten havran měl kamaráda kapitána Kormorána.

- A ten kapitán Kormorán jednou potkal bílou velrybu. A ta uměla zpívat. A jednou sežrala...

- Dřevěnýho chlapečka.

- A zadřela si třísku.

- A plavala s tím za Kormoránem a ten jí řekl...

- Nas*at!

- A tak ho velryba proklela a...

- A Kormorán z toho sr*l kuličky.

Pauza. Po ní se zničeho nic začíná Pítr mrtvou velrybou.

- Kapitán Kormorán uvařil velrybu a pozval na jídlo i panáčka z jeřabin. Jenže ten se dozvěděl, že to byla velryba..

- Od koho se to dozvěděl?

- Od havrana.

- A ten se to dozvěděl od koho?

- Od tatínka dřevěného panáčka.

- Práskači.

Pauza. Po ní ovšem nepřišel konec pohádky, ale začalo se novou - o zvířátkách v zoo, vzpouře ptáka Jarabáka a syslu zrzečkovi... ale o tom, milé děti, zase příště... :-D

-

-

-