U sousedů na čumendě

Včera odpoledne jsme se s "Rourou" vydali na výlet za kopečky, rsp. na kopečky k sousedům Sasům. Nechali jsme se autobusem vyvézt až na konečnou, do pozůstatků v padesátých letech zbourané vísky Fojtovice. Jeden by neřekl, že je na horách už doopravdy zima :-D Teplé punčocháče a čepka v batohu se nakonec ukázaly jako více než vhodné, neboť zima byla opravdu vlezlá - nebýt slunka, asi by z nás byly dva rampouchové :-)

Šli jsme, kam se nám zrovna zachtělo. Po překročení potoka a tím pádem i hranic bylo všechno najednou nějak hezčí, upravenější, i ty stráně snad byly zajímavější :-D :-D Po zacházce do vesnice koz a ovcí (:-P) jsme se vydali směrem na Mohelnici - dnes už zaniklou obec (taktéž srovnanou se zemí v padesátých letech), z níž už dnes zůstalo jen pár domů a jeden echt opuštěný v úchvatném údolí. Mít tak víc času...V Mohelnici jsme se totiž museli obrátit, abychom dohnali autobus, a tak jsme zvládli jakýsi přespolní běh při západu slunce podél potoka, který se nám opravdu nepodařio břebrodit, ač snaha o zkrácení cesty tu byla :-D Bylo v plánu dnes výlet zopakovat a opuštěnou krajinu probádat více, leč počasí nám nepřálo a z výletničení se stalo regulérní chrnění :-)

I tak bych se tam ale chtěla podívat znovu... To naše pohraničí je zvláštní. Stačí odjet 20km z města a už jste v opuštěné a tiché krajině, kde nad poli létají hejna krkavců, v údolí teče potok, lesy jsou barevné a ztichlé a všechno je tak nějak poznamenáno neveselou pohraniční historií...

.

-

-

-

-

-

Takhle malý jsou ty fotky nehezký, tak alespoň pro ilustraci...