10 malých nas*ánků

Ne, opravdu už s nima nechci zůstat. Opravdu ne. Jsou jedovatější než to slunce dneska venku. Jsou na mě hnusnější než naše odporný sídliště, ve kterým pokáceli zbývající chromou zeleň, která z toho tady dělala trochu místo k životu. Jsou nesnesitelnější než štípavej, kousavej svetr. Jsou chladnější než sibiřská ziminka.

Odmítám ze sebe dělat kultivovaného a NORMÁLNÍHO člověka v takovém prostředí. Protože v tomhle prostředí NORMÁLNÍ, VZDĚLANÝ, PSYCHICKY NENARUŠENÝ ČLOVĚK vyrůst nemůže. Nehodlám zakrnět; tohle už přestává všechno. A třeba se tu sežerte, až se budete nudit. A že vy se nudit budete, protože tu nebude žádnej čokl, do kterýho si můžete kopnout. Tak si třeba kopejte do sebe. Jednomu z vás to nepřeju; ten druhej ať se třeba... ať se.

Snad se zadaří a vypadnu. Snad brzo. Adieu.