Jakub Deml - Zapomenuté světlo

Buďme zase jednou trochu kulturní.

Tohle si rozhodně přečtěte. Tedy alespoň vy, kteří máte ponětí, kdo to Jakub Deml byl. Protože pokud vám jeho tahanice s církví přišly zajímavé, po téhle knížce pro vás Deml bude ještě větší záhadou. Nebo alespoň u mě to tak fungovalo. Nedoporučuje se číst při sebevražedných či maniodepresivních stavech, tahle knížka vám z toho opravdu nepomůže. Protože tak moc blízko smrti si zase dlouho připadat nebudete.

Inu, každý má nějaké to zapomenuté světlo a asi není dvakrát příjemné, když si uvědomujete právě ono zapomínání, onen proces ztráty. Kor pokud jste kněz a opouští vás Bůh.

" Není v co věřit, není v co doufat, není co milovat. My jsme obětovali všecko, nakonec i své srdce a nám se na ně vysrali. Ta hovna jsou ještě teplá, což je dobré v těchto hvězdnatých, studených nocích, člověk přece jen se zahřeje na něčem lidském."

Ad absurdum... Cynismus, tak je to. Není to lehké čtení (ani co se týče formy, ani co se týče obsahu), ale stojí to za to. S touhle útlou brožurou strávíte akorát jedno odpoledne.

-