Malý historický exkurz

Občas je potřeba nemlčet; i kdyby to, co chcete říct, nemělo být příjemné. Uleví se vám, starosti posledních týdnů jsou na chvilku pryč...

----

Kdybych žila před sto lety, nosila bych dlouhé sukně a krinolínku. Měla bych zahradnictví a veliké paraple. Můj muž by chodil v obleku, nosil cvikr a vlastnil knihkupectví. Pak by ho povolali na frontu, ale my bychom utekli - někam daleko. Tam by nás nenašli a my bychom se měli rádi. Možná bychom se i milovali.

----

Kdybych žila před osmdesáti lety, měla bych krásné pouzdrové šaty, klobouček, rukavičky a špičku. Můj muž by chodil v obleku a taktéž by nosil klobouk. A pak by přišli Němci a my bychom utekli - někam daleko, kde by nás nenašli. A měli bychom se dobře. A milovali bychom se.

----

Kdybych žila před padesáti lety, nosila bych krátké barevné šaty, ve vlasech čelenku a poslouchala bych Beatles. Můj muž by měl tričko, džíny a plátěnky. A pak by přišel Srpen a my bychom utekli - někam daleko, dke by nás nenašli. A měli bychom se dobře a milovali bychom se.

----

Kdybych žila před třiceti lety, nosila bych depešácký ohoz a poslouchala The Cure. Můj muž by nosil to samé a poslouchal třeba Oceán. Pak by přišel 89´a my bychom chrastili klíči - a pak utekli, někam daleko, kde by nás nenašli. Ze strachu, co přijde. A měli bychom se třeba dobře a milovali bychom se.

----

Teď jsem. Nosím všechno, co se nosit dá. Poslouchám The Cure a chtěla bych knihkupectví nebo zahradnictví. Nebo celý les. Můj "muž" nosí džíny a tričko. Pracuje a bývá unaven. A les nechce.

Zatím nic nepřišlo, žádná katastrofa. Co utéct preventivně? Někam daleko, kde by nás nikdo nehledal. A měli bychom se dobře a měli bychom se rádi. A milovali se. Bez podmiňovacího způsobu. Nemám "bych", mám jen teď, jsem, mám ráda, miluju.

Utečme, dokud to jde. Od těch strašáků ve skříni. Od spodního výra. Od zlých...

Víš to?