Jak jsme s panem Tomášem mluvili o liškách

Inu, jsou to občas zvláštní věci mezi nebem a zemí. Vyrobila jsem si tričko s liškou, svítivě červenou (mimochodem, muž si kvůli němu ze mě dělá legraci a haní ho, kdy může :-( :-/). Jdeme takhle s mužem na nádraží koupit si kilometrickou banku (kvůli Beskydům) a pán za přepážkou se na mě pořád tak nějak divně dívá... A pořád mi kouká na to liščí tričko, až mi je z toho trapně. To je  vážně tak šeredný? Nebo co se děje?

Nene. Pán se mě během razítkování naší kilometrické knížečky zeptal, jestli mám ráda zvířata. Jasně, že jo. "To jako opravdu?" "Ano, chtěla jsem s nima dřív pracovat..." "A byla jste někdy v oboře ve Mstišově?" "Jasně že jo." "A viděla jste tam ty lišky?" "Nene, my tam byli někdy v listopadu, to byla zvířata ještě zalezlá :-)"......

A rozjela se nekonečná konverzace na téma lišky :D Pán byl totiž unešen z mého trička, protože miluje lišky a většinu svého života věnuje jim... Stará se o ně, když mu umřou, nese to psychicky velmi těžce, ukazoval mi krásné fotky, které pořídila jeho přítelkyně (samozřejmě lišek)... :-) "To je vlastní výroba...." "A dokonce vlastní výroba?! :-O No to je paráda!!! :D"

Mám ráda lidi, kteří se umí pro něco nadchnout a něco je opravdu hodně moc zajímá. A kor když jde o přírodu.  A tohle byl přesně ten případ, tolik se do těch lišek pohroužil, že mu bylo

úplně jedno, že se za námi začíná dělat fronta netrpělivých až naštvaných lidí, kteří si chtěli koupit jízdenku, ale nemohli, jelikož paní z vedlejší přepážky tam nebyla... Způsobili jsme menší kolaps :-) Ale bylo to moc fajn, i když muž vedle už netrpělivě přešlapoval a chtěl konverzaci utnout co nejdříve, ať pustíme nebohé cestující pro lístek :D

Ten pán mi dokonale zvednul náladu a příjemně naladěná jsem pak byla celý zbytek dne. Proč? Protože lidé, kteří mají o něco skutečně hluboký zájem, jsou mi sympatičtí a o to víc, když kvůli tomu zapomenou na realitu :-)

Stejně máme bezva nádraží :-)

-