Kofeinovonikotinový šok a psychonoc

Tak tohle jsem ještě nezažila. Jasně, můžu si za to sama - v rámci pomaturitních oslav a dostavivší se euforie jsem to trochu přehnala s šíšama (během 7 dní mít pátou je opravdu sebevražda :-/, když ale co naplat, máte-li stejné kamarády jako já :D) a včera se tento sebevražedný maraton dokonale dovršil - silný "čaj" maté ("vhodný, pokud třicet dní nechcete spát...") v kombinaci s pátou šíšou už byl vážně moc. Zřejmě u mě došlo ke kofeinonikotinovému šoku či co, nechápu to :D Už po cestě z čajovny domů v devět večír jsem se dívala na apokalyptické nebe (na jedné straně zrzavozlaté mraky, na druhé zapadající slunce) a hlavou se mi honily představy krvelačného souboje vesmíru s nebem a mraků se sluncem a asi milión dalších myšlenek. Doma jsem pak zasedla ke stolu s papírem a tuší a kreslila a kreslila, co mě zrovna napadlo. Až nebudu líná, přihodím to sem jako ilustraci k článku, protože bez toho by nebyl kompletní (dokresluje můj stav:D). No a mimo jiné jsem i něco napsala - ZŘEJMĚ na principu asociace (protože nevím, jak jinak mě to mohlo napadnout :D). V hlavě mi duněly bubínky, lebka pulsovala a bolela, blikající mobil těsně u očí byl haluškoidní zážitek, ostatně jako celá probděná noc... Fuj, tohle už ne :-( Takhle nějak si představuju, že asi člověk vnímá po lysohlávkách nebo tak něco... Co to bylo, to nechápu. Každopádně to nebylo pěkný a teď na hodně dlouho žádná šíša a čajíček jen slabej....

A teď už to, co jsem v noci/nad ránem sesmolila. Nevím, co to mělo být - ani báseň, ani próza, ale strčila jsem to do veršů...:D Zapsala jsem si to na papír těsně před tím, než jsem alespoň na chviličku zabrala a přepisuju v autentické podobě :-)

--------

Jednou z postranních uliček běží kolotoč

a asi brzo umře.

Pípíp

zpívá vlaštovka a má rozkrojený ocas,

trochu jako bábovka

na nedělním talíři.

Myšpulín vyšpulí

a prostře stůl k neděli

a zažene noc i noční hmyz

- Zmiz! -

ten s nima nesnídá.

Nelida.

Tudum tudum tum

zpívá vlak, co jede horem,

všechny vlaky na kolejích

pějí sborem,

ů lalá,

mašinka se vdávala

a závora ji přeťala

vejpůl.

Hlad je nejlepší kuchař a právě mi vaří žaludek ve vlastní šťávě.

Aerodynamický tvar mého žaludku odpovídá mému zběsilému tempu.

Zastav se na chvíli.

A poslouchej vlaštovky,

když budou hodný,

nepos**ou ti prádlo a ještě ti ho pověsí.

Hezky za kolíčky - jak se sluší.

Mám je ráda a ještě víc

jeleny

a jejich magické parohy

a melancholické vzezření,

když se postaví na nohy a cuchá se jim srst.

To Zdeňku Srstkovi se nemá co cuchat.

Bubny v hlavě zavířily

a oznámily,

že už dávno není půlnoc.

Jde se spát,

dřív než zakokrhá kohout,

přijde polednice nebo

nedejbože!

klekánice.

Chro pšííííí, chro pšííí,

Terezka už spí.

--------------

No, a já se teď jdu taky pokusit usnout. Znovu. Alespoň že ty haldy jsou už pryč. Všem přeji dobré ráno (krásné slunečné, sakra, proč zrovna dneska ho musím prospat :-/)!!!