Týden ve Vlkově a Medvědově aneb Beskydy...

Konečně se dostávám i k fotkám z Beskyd. Sice jsme tam byli skoro před měsícem, ale nevadí :D Takhle to totiž dopadá, když jeden nemá přístup k internetu :-P :-P

Ještě než začnu, jedno upozornění - kdo můžete, mrkněte na tyhle fotky na facebooku...ať už je jakýkoliv, aspoň fotky zanechává v celé své kvalitě (jen pokud některá přesahuje 5MB, musí se zmenšovat). Tady je to opravdu mizérie,  blog je prostě sprostě przní :-/

-

Co k tou všemu říct... Bylo tam krásně. Úžasně. Prostě nádherně. Ztracený svět, úplně jiný, divočejší a zároveň klidnější, co se lidí týče vlídnější, mají tam úplně jiné starosti a i ten čas tam snad plyne jinak. Představu o tom, jak moc ztracené místo Horní Lomná je, si můžete udělat z mapy :D :

-

Prostě a jednoduše - vylezete na kopec (ani jinou možnost tu nemáte - Horní Lomná se nachází v dlouhém údolí a nikde nic jiného než kopce není :D) a jste na slovenských hranicích. Nejbližší vesnice? Dolní Lomná, asi 5 km. Jinak nic. Samé kopce, samé lesy a všechno docela daleko. A právě tenhle útěk pryč na tom byl nejkrásnější...

Ubytovaní jsme byli v penzionu Salajka (ano, slovo penzion zní honosně, ale ono tam nic jiného není :D Vypadalo to, že Horní Lomná a vůbec okolí jsou zaměřeni spíše na zimní sezonu a lyžaře - kteří samozřejmě na sněhu nebudou spát ve stanu- a čemuž odpovídalo i "zalidnění", respektive vylidnění...za celé dny jsme mimo vesnici potkali jen jednoho houbaře a asi dva cyklisty :D). V penzionu jsme navíc zřejmě většinu času byli sami, takže herna v podkroví byla jen a jen naše :-D A wc a sprcha na pokoji byly taky luxus :-)

-

-

-

Hned první den jsme zažili "u nás" na Salajce hostinu po funuse. A druhý den, když jsme vyrazili na obhlídku okolí, nás v kostele překvapila svatba (i když podle auta jsme to odhadovali spíš na další funus:D). A taky s hostinou na Salajce. Škoda jen, že jsme nezvládli ještě křtiny :D

Sice jsme plánovali jen obhlídku okolí, nakonec se z toho ale vyklubala celkem náročná tůra - vyšlápli jsme si takový kopeček s pěkným převýšením (což na cedulích nepsali :D), na jehož vrchu nás čekala slovenská kaplička (kde nás hned dva milí postarší manželé pozvali na mši) - dostali jsme se na slovenské hranice. A nebyla to poslední země, do které jsme se za ten týden dostali :D A to je na Beskydech to krásné - chcete do zahraničí? Máte možnost, stačí vylézt na kopec :D A to jsme si jště předtím prošli takovou kratší křížovou cestu s nápisy v polštině :D :-D

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Třetí den jsme se vydali na Malý Polom. další kopec. Ono to tam ale ani jinak nešlo - kamkoliv musíte do kopce :D Pěkné to bylo. A i počasí se konečně umoudřilo. Jen jsme si odnesli jeden zážitek, leč nejistý - možná jsme opravdu narazili na medvěda. A vzhledem k cedulím na stromech, které na výskyt chráněných šelem upozorňovali, to není zase taková ptákovina. I když, kdo ví. My rozhodně ne.

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Navečír jsme se zotavili na pokoji a vyrazili ještě na krátkou procházku na druhou stranu vesnice. A zase to bylo pěkné. Miluju pole, obilí, seno. Snopy slámy. Válce i balíky. Miluju letní podvečery se zlatavým nádechem, obzvlášť pokud je v blízkosti pole. Obilí. Jiný svět, krásný... A tady ty snopy navíc vypadali jako skřítci :-)

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Jako každý večer jsme si ještě šli do podkroví zahrát ping pong a pak hajdy do hajan vyspat se na další den - čekal na nás adrenalin :-)

-

-

-

Řekli jsme si, že si dáme oddych od přírody a kopečků a vyrazíme za zábavou. Směr: Mosty u Jablunkova. Bobová dráha, cosmotrip, střelba z luku, sjezd na laně, lanové centrum, lezecká stěna... Nejprve jsme si dali dvě jízdy na bobové dráze, zahráli si asi milion her stolního hokeje v restauraci (jelikož začalo pršet) a pak si šli vyzkoušet onen cosmotrip. Já měla být pokusný králík. Uff, humus :D Držela jsem se zuby nehty, nohy mi museli vycpat molitanem, abych nevypadla, ale stejně jsem tam lítala v červené oválu, co mě měl zpevnit kolem těla... Ječela jsem jako tur, zato muž nevydal ani hlásku (zrádce:D). Buď jsem svým řevem odradila všechny ostatní, nebo je naopak nalákala na pořádně adrenalinový zážitek :D Ono to z fotek nevypadá, ale jakmile vás roztočí nemalou rychlostí a vy se melete jako v pračce, nemáte daleko k blinkání :D

-

Ještě dodatek k téhle fotce - tohle byli naše salajkovské kozy:D pásly se nad penzionem i kolem něj a každý večer jsme je pozorovali z podkroví, jak si to štrádují do svahu za svou vůdkyní se zvonečkem :-)

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Další den jsme zase vyrazili za přírodou. Tentokrát jsme byli obhlédnout slavný prales Mionší. Jenomže povolená cesta vede jen kolem něj, "dovnitř" nesmíte, a navíc to byla cesta celkem krátká (a taky pěkně zarostlá a abychom se nebáli zmijí, kterých je tu všude požehnaně, vyprávěli jsme si námi vymyšlené pohádky - cheche :D), brzy jsme byli zase v Horní Lomné. Sluníčko pařilo, takže jsme využili možnosti vykoupat se v bazénu blízkého penzionu. Byli jsme tam skoro sami - hádejte proč. Slušná ledárna :D Ale zase to bylo ideální na osvěžení, stačilo plavat, hýbat se, a zima na chvíli přestala. Zato pak byly svaly pěkně ztuhlé :D Voda se zkrátka za těch pár dní nestačila prohřát, ta největší vedra přišla až po tom, co jsmy odjeli...

Další den jsme opět zůstali v přírodě. Šli jsme na další kopec, nečekaně :D Jenomže Terezka je pako a strašpytel a bála se každého šustnutí v lese, a tak jsme se - po opravdu prudkém výšlapu a nedaleko vrcholu - museli nutně vrátit dolů, jen aby se nepočurala strachy :D Naštvala sice svého muže, ale ten se zase konečně jednou ujal slova a naplánoval nám jinou trasu - nečekaně dlouhou :-)Ale vedla pořád lesem a kolem voňavých pokácených kmenů, závěr jsme švihli neznámou cestou skrz les ( někam přece musíme dojít) a naštěstí jsme vylezli ve vesnici :-) Cesta to byla dlouhá a ne zrovna lehká, navíc jsme museli spěchat, protože se mělo zanedlouho stmívat (v horách to jde přece jen rychle, slunce zapadne za kopec a to je pak fofr...), takže jsme nasadili tempo a jelikož už jsme se za těch pár dní trošku vytrénovali, šli jsme opravdu rychlým, rovnoměrným tempem a dali si pořádně do těla :-) Hezké to bylo...Kéž by bylo takových výletů víc... A večer jsme se ještě šli podívat na Přelač - přírodní památku (louku se vzácnými druhy květeny). Cesta tam byla taková zvláštní, domy jen tak uprostřed lesa, hodně daleko od vesnice, místo s památníčkem, kde to vypadalo, jako by tam vyhořel dům, opuštěné louky,  strašidelný obrovský penzion ve výstavbě... zvláštní místo, ponuré. Bohužel, ani jedna fotka se nevyvedla tak, aby tam bylo něco vidět. Škoda. A po cestě zpět jsme potkali i tu zmiji a muž se mohl radovat :-)

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Poslední den jsme byli kulturní a vyjeli vlakem do města. Do Českého Těšína. Původně jsme měli zvládnout i Třinec - železárny byly vidět už z kolejí, hrozivé stavby, ničivé... Moc jsem je chtěla fotit. Ale jelikož muže Těšín otrávil - což naprosto nechápu - a bylo navíc šílené vedro, nechala jsem to být... Ale trhalo mi to srdce :-/

Těšín je krásné město. Jste v Čechách, přejdete řeku a jste v Polsku. Všechny nápisy jsou česko-polské, všichni umí oba jazyky, i školy jsou bilingivní. Nádherné staré domy, široké ulice, tři kostely, hezké prostředí kolem řeky, zvláštní pohraniční atmosféra, milí lidé... Hodně se mi tam líbilo. Škoda, že jsme tam strávili tak málo času... Snad se tam ještě někdy podívám. Stejně jako do Třince (který je mimochodem jinak opravdu odporný).

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Poslední večer jsme ještě poseděli na zahrádce u Salajky a pak už šup domů. Když jsme jeli autobusem zpátky do Jablunkova, odkud nám jel vlak směr Ostrava, zjistili jsme, že jsme si tam celkem zvykli - i tu cestu už jsme znali nazpaměť, různé domy i louky, most v úpravě a okolní kopce... To všechno mi z okna autobusu najednou připadalo "moje", domů se mi orpavdu nechtělo. Třeba se tam ještě někdy vrátím, moc bych si to přála. A vřele to místo můžu doporučit každému, kdo hledá opravdový klid, krásnou přírodu a odpočinek od "civilizace" města. Bylo to stejně krásně jako Šumava, jen jinak. Tam byl člověk přeci jen více mezi lidmi, ve městě. Ale mělo to zase jiné výhody. Každopádně to stálo za to.

-

-

-

-