Pozdně vlaková

Vlaky vlaky vlaky vlaky

dej mi taky, dej si taky

tak jakýpak s tim oplejtačky

vidíš sukni nádražačky?

Díky, nechci.

Prstýnek z hadích vajíček mi dělá společnost

je tohle skutečně skutečná skutečnost?

Světlo bliká vlevo, vpravo

jenže na to nemá právo!

Cirkulárka, mrtvá Klárka, utopená bárka

tohle dělá další chutná várka.

Úterky, divný dny. Plný tmy i světel a zimy a přehřátejch vagonů a lidí. A zase stáli na tom nádraží a divně koukali a chlastali a kašlali. Tentokrát bez krys, zato s opičkou. Snad žádnej z nich neskočí do kolejí. Empatik řekne, že to byl chudák. Cynik řekne, že zas přijede pozdě domů, sakra. Spousta lidí to ani nepostřehne... A budou se dál dívat úzkýma očima, jak ten vlak projíždí kolem a světlo se rozmazává rychlejc jak rtěnka paní Svobodné, až zmizí úplně v polích a za sedmero horama.

Vyprávěj mi pohádku, rybo moje.