Sněz mě, sněžme!

Žiju mezi chemičkou a nádražím a fabrikou. Tohle na jednom musí zanechat stopy.

Chodím chodbou nahoru a dolů. Ve středu jsem v místnosti s knížkama, ale význam toho se ztratil v překladu. Asi jako Scarlett. Kdo to dneska je? 

Ústí je plný kreatur a já ty masy jen dál rozšiřuju. Narozdíl od jiných ale aspoň nejsem krysa a moje játra ještě fungujou.

-

Kvetou tam divoký kytky a taky je tam bahno. A zima a polomrtvý sluníčko. Tady je zazvorkovo!

Nepřibližuj se. Kousne tě... Kousne tě, až se nebudeš dívat, to umí. Takže bacha.

Slituje se, jen když budeš vypadat jako angorskej králíček. Ty mají červený očička a vypadaj jako chudáčci. Radši spi!

Možná ti to nepůjde, tak tolik nepij. A nepij čaj. A choď spát brzo a jez pravidelně. A sportuj a bla bla bla. A když neusneš ani tak, máš problém - v sobě. Co takhle jít pouť do Canossy? Nejhlubší pokora, největší odprošení. Smiluj se a oni se smilují nad tebou.

-

Jdu udělat čaj. Hodím tam zázvor a nechám ho louhovat - jen ať se hezky paří! Až z něj zůstane vyždímaná houba, teda kostička. A víc ze sebe nevydá, protože už nemůže.

-

Sněžím, sněžíš, sněžíme. Sněžme!

Už sněžíte?

-

-