Nádražní

Dneska stojíme s Peťulínem na nádraží u nás v Řetenicích. Je krásně, svítí sluníčko, mrzne až praští, vlak má 15 minut zpoždění. Tak lamentuju nad tím, že čekárna - stejně jako výdejna lístků - je už dva roky zavřená, přitom ráno co ráno tam jakožto cestující stepujeme na mrazu, neb vlaky v zimě asi na čas jezdit odmítají. Nádávám, že se na čekárnu můžeme dívat jen skrze umazané sklo... A najednou se nestačím divit.

Ta čekárna je bezčasí. Inkubátor, ve kterém se nic nehýbe. Na dlaždičkách na zemi leží prach, skrze protější okno prosvítá polední sluníčko, stoleček v rohu čekárny tam stojí sám a sám. Ten pohled mi úplně vyrazil dech...Zjistila jsem, že se tam potřebuju opravdu nutně dostat, podívat se, udělat fotky :D Bohužel, během doby, co jsem se nad čekárnou rozplývala, jsem ji mohla taky vyfotit, což mě napadlo, až když vlak konečně přijížděl. Takže jen cvak - dvě hypernarychlo cvaknuté fotky přes zapatlané sklo a honem do vlaku. Ale stejně, třeba i tahle velmi nedokonalá a bla bla bla bla bla špatná fotka někomu tu atmosféru aspoň lehce přiblíží...nejde to nepokusit se ji sdílet :)

-