Avantgardy šlus aneb dojmy z protektorátního umění

Předposlední den výstavy Konec avantgardy? bylo v Městské knihovně v Praze nějak narváno. Posledně, když jsme tam byli s Blbíkem na Václavu Boštíkovi, jsem si říkala, jestli jsme na téhle planetě nezbyli sami dva... Tentokrát jsme se všichni tak trochu motali. Inu, (ne)avantgarda asi táhne.

Co se zdálo nejprve děsivé, nakonec úžasné, byl rozsah výstavy. Mít tak víc času! Člověk by si naštudoval veškeré protektorátní vyhlášky a přečetl všechny úryvky z literárních děl. Třeba ze Záchodů Jana Řezáče. Zajímavé musí být Melancholické procházky Ivana Blatného nebo Milenci jednou bez Ludvíka Kundery. Snad tyhle skvosty půjdou někde sehnat.

Bylo to pochmurné, niterné, obsáhlé. Za relativně krátkou dobu se toho u nás semlelo dost a dost. Vymezení proti moderně, důraz na existenci, nitro, erotiku atd., zároveň snahy o osobitost a nové tvůrčí postupy. A do toho všeho atmosféra strachu, nacistická propaganda, ideologie označující některé umělce a jejich díla za zvrhlé... Úžasné, že i přesto tu bylo tolik úžasných lidí, kteří dokázali tvořit taková úžasná díla. A občas si i hrát (viz Výhružný kompas - seženu-li o něm víc informací, vznikne samostatný článek).

Krom Toyen, Štýrského, Filly, Medka, Boudníka, Hudečka, Lhotáka, Teigeho nebo Istlera jsem si objevila i pár mně neznámých autorů a bylo to objevování hladové. Václav Chad, Miroslava Miškovská, Jindřich Heisler, Vilém Reichmann...a už mám v té palici zase děravo. Dívka hloupatá, to tedy jsem.

Je tu figurace, téma Ukřižování, erotika, samota, město, industriál, exprese, brutalita a násilí. Baví mě to.

-

-

-

-

-

-

-

Jen docela krátký - kratičký - průřez. Vlastně spíš ukázka. Zítra to ještě stíháte....;)

Další část výstavy se věnovala "umění"ideologickému a kultuře Protektorátu. Vlaječky na vánoční stromečky s hákáčem, lampionky s Ádou...hnus. Stejně tak propagandistické výstavy (dokazující "tradice" říšského národa nebo ukazující bídu v Sovětském svazu s tím, že tohle by čekalo i nás) nebo seznamy "zvrhlého" umění. A taky výstava Umění a kýč (celkem vtipné zakončení prohlídky, ovšem méně vtipné je už to, že to byl de facto poslední pokus o jakés takés udržení kvality umění dřív, než se celé obludně zpolitizuje...). Nebo taky fotky z 9. května 45, totálně nasazených nebo zabaveného majetku po Židech. Leckdy opravdu silný zážitek.

A nakonec poslední ohromující část - rekonstrukce výstavy Art tchécoslovaque konané v Paříži roku 1946. Některá díla nebyla identifikována nebo nalezena, některá nebyla zapůjčena a tudíž zde visí jen reprodukce, ale i přes to je to skvělý pokus.