Barvy a vzduch a jablka a slunce

Už je to zase tu... Přichází to nejkrásnější období celého roku. Září, říjen, nádhera. I přes všechny zlé věci a všechny ty smutky, chmury a bolavé nitro musím být nějakým zvláštním a možná zvráceným způsobem šťastná. Vzduch už je zase krásně svěží a plný změn (ty přechody mezi ročními obdobími jsou prostě nejkrásnější!), večery příjemně chladné, žádné upocené vedro, příroda se pomalu barví, dozrává to sprgy mrgy voňavé ovoce, všechno je ještě plné síly a svobody... A já vnitřně skáču radostí a zároveň se tak nějak melancholicky rozhlížím kolem sebe a jsem z toho naměkko (uff). Chce to vyběhnout ven, nabrat do plic ten úžasný vzduch, vyjít si na procházku, lehnout si na ještě pořád sluncem prohřátou zem a svobodně být...Nechat plynout myšlenky jen tak, zkusit zase snít... Třeba o rozbořeném plotu a kohoutovi a krásném stromu. To je můj svět, kam rok co rok unikám, kde přečkávám to nejhorší, kde jsem šťastná. Věřte mi, je tam líp než na světě.

-